Siegfried Weiss Reihenfolge der Bücher

„Prohlížím-li své knížky po letech, mohu s klidným svědomím říct, že jsem je neodflákl, nehonil se za nějakými barevnými efekty, že jsem se v nich snažil zanechat kus svého srdce. Že jsem v Jizerských horách snad zanechal určitou stopu,“ řekl jednou Siegfried Weiss. Kniha Vzpomínky naJizerské ticho je jeho posledním dílem.Siegfried Weiss v září 2022 zemřel. První dílo, na kterém se jako spoluautor podílel, byla slavná kniha Jizerské ticho. Vyšla v roce 1978 a dočkala se tří vydání, po ní následovalo dalších jedenáct knih. V nové publikaci autor vzpomíná, jaké překážky museli tehdy tři fotografové překonat, než se jim normalizační době podařilo původní Jizerské ticho vydat a také jaké byly po odchodu původních německých obyvatel Jizerské hory a lidé kolem nich.

Publikace známého fotografa, v níž jsou tradičně nádherné snímky doplněny obsáhlým průvodním textem. Kniha je věnována památce horolezce a básníka Jizerských hor Rudolfa Kauschky, přitom ale dle autorových slov není jeho životopisem, ani se výslovně nezabývá Kauschkovými sportovními úspěchy, ale spíše se jej snaží pochopit jako člověka prostřednictvím jeho básní a vlastních slov.

Tato kniha vychází k příležitosti padesátiletého výročí vyhlášení chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a pětadvacetileté existence Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody, původně Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor. Dalším jubileem jsou pětaosmdesátiny fotografa Siegfrieda Weisse. Právě on je jedním z mála tvůrců, kterým bylo dáno zachytit dramatické proměny, jimiž jizerskohorské lesy během půlky století prošly. Tato kniha je také jeho vyznáním lásky k horám, které se mu staly domovem a trvalou inspirací, díky níž vznikly nejen fotografie známé z mnoha knih, ale i dosud nereprodukované grafiky a obrazy. Pojďme se spolu se Siegfriedem Weissem ponořit do proudu času, který Jizerkám běžel rychleji, než šťastnějším pohořím mimo dosah smrtících exhalací, a navštívit jeho oblíbená místa a pokochat se přírodními detaily, které lovci kilometrů na kolech patrně nikdy na vlastní oči nespatří.

Protipólem k Českému ráji jsou Jizerské hory - prostě Jizerky. Autor chtěl vyzvednout v barevných fotografiích netradičně uspořádanými na šířku, podobnosti i rozdíly těchto krásných lokalit.

Náš přední fotograf-krajinář, který už vydal několik knih o krásách severočeského pohraničí se tentokrát zaměřil na větší území souvislého horského pásu mezi Odrou a Labem a to bez ohledu na hranice. Kniha tedy obsahuje snímky z Česka, Polska i Německa. Vedle současné podoby přibližuje i některé dnes již historické objekty, z nichž mnohé už neexistují. Text je rozdělen do osmi částí: 1. Od Odry, Nízkým Jeseníkem přes Praděd do Ramzové 2. Přes Sněžník a jeskyní medvědů ke Kladské Nise 3. Od Barda přes Soví hory a údolím Bobru k Jelení Hoře 4. Podél Orlice ke skalním městům a polskými lázněmi do Náchoda 5. Krakonošovým královstvím k Novosvětskému průsmyku 6. Hory mezi řekami Jizerou, Smědou a Lužickou Nisou 7. Ještědskými, Lužickými a Žitavskými horami ...

Moje důvěrné krajiny známého autora, kterého známe nejvíc z Jizerek, jsou fascinujícím příběhem objevování a poznávání krajin, které nás obklopují. Vázaná kniha formátu 165 x 235 mm obsahuje na 304 stranách celkem 333 fotografií. Oblíbený fotograf i vypravěč se s námi podělí o své vzpomínky i historické snímky za více než 50 let fotografování a prožívání jeho „důvěrných krajin“.

Ehemalige Schüler des Münchner Maximiliansgymnasiums machten sich als Wissenschaftler, Ärzte oder Juristen einen Namen. Unter denen, die sich als bildende Künstler profilierten, waren Friedrich Lossow, Wilhelm Marc, Albert von Keller, Eugen von Stieler, Hermann Kaulbach, Leopold Schönchen, Ludwig Bolgiano, Paul Hey, Hermann Ebers, Julius Seyler, Christian Schad, Toni Stadler und Hanns Braun.

Kniha vznikla jako pocta jizerskohorskému spisovateli Gustavu Leuteltovi a byla vydána při příležitosti 150. výročí jeho narození. Básnická sbírka Kniha o lese vznikla ve dvacátých letech minulého století a autor se v ní vyznává ze své lásky k Jizerským horám a jejich přírodě.

Poutavé a mnohotvárné jsou dějiny obce, která již téměř půl tisíciletí leží v ještědských horách, v hlubokém údolí říčky Rokytky. V 16. století byla jedinou hornickou osadou lemberského panství, v níž se dobývalo stříbro. Od té doby prošla mnoha proměnami a stala se jedním z nejznámějších a nejmalebnějších sídel Ještědského hřbetu, jehož mohutná hradba se zvedá nad údolím Nisy a v mnohém se liší od sousedních Jizerských hor, chránících město Liberec z opačné, severní strany. Autor se věnoval studiu archivních listin, starých vlastivěd, kronik, svědectví rodáků i obyvatel stejně důkladně a pečlivě jako kdysi při psaní Knihy o Jizerských horách. Kniha však není pouhou kronikou Kryštofova Údolí. V pohnutých a úctyhodných osudech jeho obyvatel, dávných kovkopů, zemědělců, pláteníků, dřevařů či kameníků, se zrcadlí vývoj staletého osidlování většiny severního českého pohraničí. V šesti částech knihy se čtenář seznámí se životem a dědictvím našich předků, od starých „hraběcích dob" přes rozvoj obcí v 19. století a těžké doby válek až po dny nedávno minulé. Sedmá, poslední část knihy vyvažuje předchozí kapitoly z historie popisem přírodních zajímavostí západní části ještědských hor, lesnatých Kryštofových hřbetů, které objímají údolí Rokytky ze všech stran. Cesty do Údolí všemi ročními dobami nezapřou autorovo zaujetí ani důvěrnou znalost krajiny a přírody.