Antonín Dolák Bücher

Monografie se pokouší vymezit, co je to jáství a zda něco takového existuje. Zvažuje několik alternativních koncepcí jáství a argumentuje pro možnost, že jáství je "primitivním jástvím", tedy psychofyzickým organismem, živou lidskou bytostí. Kniha diskutuje také problémy s touto koncepcí spojené, zejména námitky prvních buddhistických autorů a v rámci západní filozofie pak námitky Davida Huma, částečně i Dereka Parfita. Nakonec je však shledáno, že koncepce "primitivního jáství" odpovídá největšímu počtu hlavních požadavků a kritérií, které filozofie, věda, ale také tradice a "zdravý rozum" (common sense) na jáství kladou. Jáství jakožto "primitivní jáství" tedy není nejpravděpodobnější, ale rozhodně je nejpřijatelnější variantou toho, co by jáství mělo být.

Monografie se zabývá současnými pojetími subjektu ve filozofii, vědě a umění. Tato současná pojetí jsou dále aplikovaná na konkrétní praktické problémy. Autoři uvažují, jak by se dnešní pojetí subjektu dala aplikovat v praxi, aby dnešní filozofie nezůstala jen ryze teoretickou disciplínou. Všímají si různých oblastí současné filozofie mysli, zkoumají slovník tzv. "lidové psychologie", vnímají vztah subjektu a jazyka. Přemýšlejí i o možnostech, že žádný subjekt neexistuje, a jak tato skutečnost může ovlivnit dnešní společnost.

Kolektivní monografie se zabývá moderními koncepcemi subjektu. Domníváme se, že kategorie "subjektu" je pro západní myšlení klíčová už od zakladatele novověké filozofie Reného Descarta, a dokonce i v postmoderním myšlení je stále reflektovaná, byť někdy i zamítavě. Publikace se soustředí na to, jak je subjekt promýšlen v (post)moderním prostředí, zejména však tematizuje jeho chápání v systému jazyka, v síti jazykových významů. Subjekt je někým, kdo jazyk na jednu stranu vytváří, na druhou stranu je však jazykovým systémem vytvářen: tento zásadní oboustranný vztah subjektu a jazyka se publikace pokouší reflektovat.

Kolektivní monografie se skládá ze tří na sebe navazujících částí, které nabízejí pohled na naturalismus v různých filosofických obdobích i disciplínách. Cílem monografie je poukázat na pluralitu přístupů a neuzavírat problematiku do jednoho ideového a časového konceptu. V první části se čtenář setká s naturalistickými tendencemi v rámci dějin filosofie. Jsou zde popsány naturalistické aspekty, které filosofie měla již v době antiky a poté se zde pokračuje k naturalistickým přístupům v řešení filosofických problémů v novověku. Druhá a zároveň i hlavní část představuje různé podoby naturalismu v soudobé filosofii. Třetí a zároveň i poslední část se věnuje limitům naturalistického přístupu ve filosofii. V této části je kritizováno přeceňování metody přírodních věd, zejména v humanitních vědách, a zároveň je zde ukázáno, jak a kde tyto metody selhávají.