Veronika Rollová Bücher

Československá architektura po druhé světové válce prošla radikální proměnou. Byly na ni kladeny nové politické a společenské požadavky, došlo k transformaci její institucionální struktury a v architektonických kruzích byla reformulována aktuální témata a problémy. Publikace se soustředí na proměny definice „socialistické architektury“, jejích hlavních úkolů i představ o podobě vystavěného prostředí komunistického „světa zítřka“ v období od poloviny čtyřicátých do konce osmdesátých let. Sleduje, jak se na tomto procesu podíleli političtí reprezentanti, samotní architekti i zástupci dalších institucí včetně stavebních podniků a jak probíhalo jejich vzájemné vyjednávání. V centru zájmu autorů a autorek jednotlivých kapitol nestojí proměny forem či konstrukčních postupů ani osudy konkrétních osobností, ale zaměřují se na způsoby, jakými architekti reagovali na proměnlivé společenské zadání a jakými se je pokoušeli aktivně ovlivňovat. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková. Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).

Knihu Umění a evoluce vydává nakladatelství UMPRUM u příležitosti životního jubilea profesora Jindřicha Vybírala.Je sestavena z textů od předních tuzemských i zahraničních historiků umění a architektury, kteří ve svých příspěvcích publikovaných v češtině, slovenštině, angličtině a němčině v nejširším slova smyslu navazují na práci oslavence:…

Pražský hrad je tradičním sídlem státní moci a jeho silná pozice symbolu české, respektive československé státnosti byla rozvinuta prvním československým prezidentem T. G. Masarykem, který z něj učinil svou rezidenci a prostor reprezentace mladého demokratického státu. Publikace se zaměřuje na proměnu Pražského hradu v časovém rozmezí let 1948 až 1968 v souvislosti s tím, jak se měnil úhel pohledu na funkce, které by mělo tradiční sídlo státní moci plnit. Na jejich definování se významně podíleli prezident a jeho kancelář, v průběhu sledovaného období se do tohoto procesu zapojili rovněž ideologové KSČ a představitelé československého výtvarného umění, architektury a vědy. Práce se soustředí na krátkodobé i trvalé architektonické úpravy hradního areálu zaměřené na širokou veřejnost a na vývoj zdejšího výstavního programu. Sleduje rovněž institucionální pozadí této proměny.

Bechyňské sympozium bylo založeno roku 1966, aby se stalo platformou pro setkávání umělců z různých částí světa rozděleného železnou oponou, kteří se mohli během společně stráveného měsíce věnovat kreativním experimentům s materiálem. Slovo „kontakt“ v názvu odkazuje k mezinárodnímu setkávání umělců, které se podařilo zachovat i v sedmdesátých a osmdesátých letech, ke konfrontaci současných děl a prací vzniklých před rokem 1990 i ke vztahu mezi „volným“ a „užitým“ uměním. Jedním z impulsů pro založení sympozia byla totiž snaha prozkoumat potenciál keramiky nejen v tradičním kontextu designu, ale i architektury a především soudobého „volného“ umění. Publikace vydaná ke stejnojmenné výstavě zahrnuje studie Marcela Fišera, Marie Klimešové, Kristýny Péčové a Veroniky Rollové. Její součástí jsou rozhovory s Gabi Dewald, Helenou Samohelovou a Jindrou Vikovou, literární vstupy Ondřeje Buddeuse a fotografie Tomáše Brabce a Pavla Baňky.