Jiří Pasz Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Reportáže o lidech, kteří se nevzdávají Odvaha mívá i nečekané a velmi nenápadné podoby. Těžší než postavit se nebezpečí nebo vrhnout se do neznáma bývá dělat něco, co má jen malé či mizivé šance na úspěch: postavit se vlastnímu strachu nebo traumatu. Rozhodnout se vykonat něco pro sebe i pro ostatní. Pohladit, obejmout, utěšit a dát najevo své emoce. Přiznat si vinu a zkusit se změnit. Pomáhat. Expert na mezinárodní rozvoj a novinář Jiří Pasz procestoval několik kontinentů a spoustu zemí. Dokumentoval humanitární a rozvojové projekty, fotil dopady přírodních katastrof, zpovídal oběti válek a útlaku. Všude však potkal neobyčejně statečné lidi, ochotné riskovat pro dobro druhých. David v Ugandě provozuje školu pro bývalé dětské vojáky i jejich oběti. Indické řádové sestry dávají naději dětem na zemětřesením poničeném Haiti. Vietnamští divadelníci zpracovávají zkušenost sexuálního násilí, pro sebe i pro jiné. Pankáči v Barmě se snaží vytvořit prostor svobody. Reportážní kniha Páchat dobro vypráví jejich příběhy a ukazuje, že dobří a odvážní lidé se dají najít opravdu všude.

Strach je základní lidská emoce, kterou nás vybavila evoluce, abychom přežili. Může mít různé podoby od obav, přes hrůzu až po panické zděšení. Ne vždy je ale strach prospěšný, a ne vždy ho zvládáme. Kolik odvahy je potřeba pro dosažení upřímné komunikace nebo ke změně vlastního názoru? K dosažení blízkosti či přijetí odloučení? A jak moc se tyto překážky všedního dne liší od život ohrožujících nebezpečí, které číhají ve válečném konfliktu, na kolmé skalní stěně nebo při boji s alkoholismem? Známé osobnosti veřejného života, ale i nezlomení hrdinové všedních dnů se v rozhovorech zamýšlí nad tím, jak bojovat se strachem a kde hledat odvahu. Příběhy rozhovorů se zabývají i těžkými tématy a nesnadnými zážitky, primárně ale působí nadějeplně a inspirativně. Zachycené osudy osvětlují cestu k tomu si svůj strach přiznat, zpracovat ho a probudit vlastní odvahu. Jiří Pasz je fotograf, dokumentarista, novinář a humanitární pracovník. Marianna Stránská je multimediální výtvarnice zaměřující se ve své tvorbě na diváka jako specifickou složku díla.

Čtvrtina lidí během života zažije nějakou formu duševního onemocnění. Spousta jiných pocítí jejich náznaky nebo mírné formy. Duševní zdraví je stejně důležité jako to tělesné, přesto o něm mluvíme buď šeptem, nebo za zavřenými dveřmi — duševní nemoc v Česku pořád ještě smrdí blázincem. Kniha Normální šílenství, která chce tuto situaci změnit, přibližuje křehkost lidské mysli a tenkou hranici mezi duševním zdravím a nemocí. Normální šílenství vás provede jednotlivými onemocněními (namátkou ADHD, depresemi, poruchami autistického spektra, schizofrenií, demencí či různými druhy závislostí) z perspektivy terapeutů i pacientů a vyvrátí ty nejčastější mýty a předsudky. Na obecné rovině pak autority oboru (např. sexuolog Petr Weiss, ředitel bohnické léčebny Martin Hollý a další) v rozhovorech popisují, kam se v Česku posouvá terapeutická praxe, jaké jsou nejčastější formy stigmatizace nejen nemocných, ale i pomáhajících, jak spolu souvisí duševní zdraví a sexualita či jak se mění vztah psychiatrie a náboženství.