Elegies
- 64 Seiten
- 3 Lesestunden
Poems explore the author's relationship with his wife and portray his grief after her death
Douglas Dunn Bücher
23. Oktober 1942
Douglas Dunn ist ein schottischer Dichter, dessen Werk seinen scharfen Blick häufig auf das Alltägliche und das sozial Reale richtet. Seine Poesie zeichnet sich durch ein starkes Gespür für Details und Authentizität aus und fängt Atmosphäre und Emotionen durch präzise Sprache ein. Dunn erforscht Themen wie Arbeit, Gemeinschaft und die menschliche Verfassung und gestaltet seine Verse mit starkem Rhythmus und metaphorischer Tiefe. Als Akademiker und Kritiker hat er die literarische Welt nicht nur mit eigenen Schöpfungen, sondern auch mit seinem tiefen Verständnis für die Kunst der Worte bereichert.
A selection of poems from: Terry Street (1969), The happier life (1972), Love or nothing (1974), Barbarians (1979), St. Kilda's parliament (1981), and Elegies (1985).
The Oxford Book of Scottish Short Stories
- 476 Seiten
- 17 Lesestunden
From tales of the supernatural to pungent social realism, and from the humorous to the disturbing, whether rural or urban, this anthology shows the vitality of the Scottish short story.
This is the companion volume to Richard Ingram's book "England", Alice Thomas Ellis's "Wales" and Molly Keane and Shally Phipps's book "Ireland". Drawing from Scotland's tradition of ballads and poetry, prose, history and humour, this book attempts to capture the essence of Scotland and the Scots.
Terry Street a dál
- 68 Seiten
- 3 Lesestunden
Antologie obsahuje ukázky z tvorby současného významného skotského básníka. Výbor je rozdělen do dvou základních částí: v té první se nacházejí autorovy verše z jeho proslulé prvotiny „Terryho ulice“ z roku 1969, ve které ojedinělým způsobem zachytil život v dělnické čtvrti severoanglického průmyslového města, v němž tehdy sám žil. Dunnův pohled vzdělaného člověka na všední svět obyčejných lidí koresponduje s jeho zájmem o sociální a politické otázky: banalita nelehkého údělu člověka je popisována syrovým a drsným jazykem, jenž však v některých fázích dokáže zjemnit danou realitu a propůjčuje ji tím osobité poetické kouzlo. Tak je tomu třeba v básni, v níž autor sleduje „mladé ženy v natáčkách“, jejichž největší zábavou je navštěvovat vdanou kamarádku či společný poslech dobových hudebních hitů. Tuto stereotypní bezútěšnost však Dunn zároveň mění v touhu po verbálním i smyslovém kontaktu s těmito dívkami: chce „cítit jejich dotyky“, „poznat, jak žijí“, prostě „něco nového se dovědět“. Druhý oddíl pak obsahuje Dunnovu tvorbu z dalších období: i tady autor dokazuje, že v ní umí zvládnout jak vypravěčskou polohu, tak i své oblíbené literární formy, mezi něž patří sonet nebo elegie.