Jitka Hlaváčková Bücher

Nový svazek edice Fototorst. Dílo předčasně zesnulého, legendami opředeného fotografa a exilového samizdatového vydavatele Bohumila „Boba“ Krčila (1952–1992) je v Čechách dosud jen málo známé. V roce 1969 opustil Československo a během následujících třiadvaceti let procestoval s fotoaparátem mnoho zemí Evropy i Asie, aby posléze zakotvil na newyorském Manhattanu. Ve svých dokumentárně-portrétních cyklech osobitě přiblížil mimo jiné atmosféru starobylého afghánského města Herátu z doby před sovětskou invazí, život obyvatel indické části Himaláje s jejich prastarou hašišovou kulturou nebo autentické pohledy na New York osmdesátých let.

Kolektivní monografie věnovaná různým formám vztahu mezi obrazem a zvukem, respektive mezi výtvarným uměním a hudbou.Jednotlivé kapitoly se zabývají obrazem a zvukem v českém a československém výtvarném umění, zkoumají recepci mezinárodního hnutí Fluxus ve zdejším prostředí, zaměřují se i na nekodifikované modely hudební notace či na grafické partitury v tvorbě hudebníků a výtvarníků. Nechybí ani text o tématu akustické ekologie. Druhá část publikace představuje výběr českých i zahraničních umělců, kteří ve 20. a 21. století experimentovali ve své tvorbě se zvukem jako inspirací pro vizuální tvorbu.

I když umělecká, stejně jako jakákoliv jiná fotografie už dávno není specifickým, snadno definovatelným médiem, stále snad zůstává citlivou deskou zobrazující identity současného světa. Otázka, jaká je její role poté, co ji adoptoval internet a sociální sítě, však zaměstnává nejen současné teoretiky, ale především řadu umělců samotných.…

Zeichner, Grafiker, Fotograf und Filmemacher, aber auch ein Wanderer und Entdecker. Als aufmerksamer Beobachter setzt er sich mit den feinen Veränderungen auseinander, die das Licht, die Jahreszeiten oder die Eingriffe des Menschen in seiner Umwelt verursachen. Präzise, feinsinnig und mit stiller Beharrlichkeit verweisen Jedličkas Werke auf die Landschaften und Orte, in denen er sich bewegt und zu denen er immer wieder zurückkehrt wie die italienische Maremma. Für seine Zeichnungen, Aquarelle und Malereien stellt er die Pigmente aus vor Ort gefundenen Mineralien selbst her – und bringt dadurch die Landschaft buchstäblich auf Papier und Leinwand. Die Publikation erschließt Jedličkas Werk in seiner Gesamtheit – nicht chronologisch, sondern als Kartierung der Bewegungen des Künstlers durch die Landschaft und entlang der Wege seiner verschiedenen künstlerischen Strategien. Jan Jedlička (*1944, Prag) studierte an der Akademie der bildenden Künste in Prag, bevor er 1969 in die Schweiz emigrierte. Er arbeitet in verschiedenen Medien: Malerei, Zeichnung, Fotografie, Druckgrafik und Film. Seine Werke wurden in verschiedenen Galerien und Museen in Europa ausgestellt.

Monografie se zabývá sochařským dílem Jiřího Seiferta v co nejširších biografických, historických i uměleckohistorických souvislostech. Přibližuje umělcovu volnou tvorbu i realizace v architektuře a veřejném prostoru od doby jeho studií v ateliéru Bedřicha Stefana na pražské UMPRUM, přes angažované období šedesátých let v Liberci, po dobu nuceného azylu v rodinném domě v Řevnicích a návrat do veřejného života po roce 1989. Text, doprovázený bohatým obrazovým materiálem, je hojně doplněn citáty ze statí teoretiků umění, kteří se v dané době dílem Jiřího Seiferta zabývali. V paralelní rovině knihy probíhá soukromější dějství: v úryvcích rozhovorů s autorovou ženou Hanou Seifertovou, ve skicách a kresbách, a především v unikátních zápisech z umělcových deníků s náčrty zamýšlených sochařských prací a mnoha autentickými komentáři, vypovídajícími o hloubce myšlenkového světa a šíři kulturního rozhledu, o velkorysosti a výjimečném charakteru Jiřího Seiferta. Podstatnou část monografie pak tvoří kompletní životopisné i bibliografické údaje autora: soupisy katalogů, časopiseckých článků, sympozií, knižních a encyklopedických publikací, a především kompletní soupis sochařského díla včetně vyobrazení.