Karel Rýdl Bücher

Dieses Buch, das auf breitem Quellenfundament das gesamte Spektrum des dänischen Bildungswesens in Vergangenheit und Gegenwart thematisiert, erschien zunächst 1993 in tschechischer Sprache und wurde für diese deutschsprachige Ausgabe aktualisiert. Es ist ein überaus interessantes Zeitdokument, das Auskunft darüber zu geben vermag, wie junge und couragierte Erziehungswissenschaftler(innen) der ehemaligen Ostblock-Staaten internationale Schulreformerfahrungen rezipierten und für die grundlegenden Reformdiskussionen im eigenen Land dokumentierten.

První kniha, která chce českému čtenáři přiblížit svět dítěte v období novověku. Chce ukázat, v čem je toto období významné v otázce chápání osobnosti dítěte, co všechno předcházelo 20. století - století kultu dítěte, kde hledat onen zlom, kdy dítě přestalo být nehotovým dospělým a stalo se osobností a kdy začalo být chápáno jako specifická, první, základní a rozhodující fáze vývoje člověka.

Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také psychologické výzkumy traumat nebo badání o vzniku a vývoji pediatrie jako samostatného lékařského oboru. Dětství má však i svůj „velký dějinný příběh“. Ať už se jedna o dětské sňatky ve středověkých panovnických domech, osvícenské reformy a postupné prosazení právní ochrany dítěte, o oslavu dětství jako naděje lidstva v rané fázi komunistického režimu, nebo naopak obavu z podvratného potenciálu mládí za normalizace, dítě je vždy také téma politické. A ačkoli jde v mnoha těchto případech spíše o jeho zneužití, díky civilizačním posunům od středověku dodnes v dětství přece jen přibývá radostných chvil. ISBN 978-80-7432-000-2

Publikace řeší otázku problematiky autonomie škol i učitelů v kontextu evropského vzdělávacího systému.

Montessoriovská škola je mateřská nebo základní škola založená na zásadách italské lékařky a pedagožky Marie Montessori. Ta byla první ženou v Itálii, která studovala medicínu, a po otevření prvního Dětského domu pro děti z chudých rodin v roce 1907 si uvědomila, jak děti přirozeně absorbují znalosti z okolí a učí se od sebe navzájem. Její přístup k výchově vychází z potřeb malého dítěte a chápe ji jako realizaci jeho svobody, čímž podporuje spontánní rozvoj. Hodnocení probíhá bez známek a tempo výuky se přizpůsobuje individuálním možnostem dítěte. Učitel by měl respektovat dítě a jednat s ním jako s rovnocenným partnerem, nebránit mu ve zkušenostech a zaměřovat se na pozitivní vlastnosti. Dítě si určuje tempo výuky a učitel mu poskytuje volnost, ale také pomoc a radu v případě nerozhodnosti. Maximální svobodu udílí dítěti, když je schopno převzít zodpovědnost, a zasahuje, pokud se nudí nebo porušuje pravidla. Tento přístup postupně utváří v dítěti vlastní zodpovědnost.

Daltonský plán jako výzva - metody a formy práce na 2. stupni ZŠ a na středních školách.

Monografie je věnována svéráznému českému mysliteli, filozofovi a pedagogovi druhé poloviny 19. století F. Tilšerovi.