Michel Perottino Bücher

Autor při zpracování knihy vycházel ze svého pedagogického působení na Fakultě sociálních věd UK. Je určena především pro studenty politologie a mezinárodních teritoriálních studií, jimž poskytuje informace nutné k pochopení vzniku, fungování a směřování současného francouzského politického systému, a to jak z hlediska institucí (státních i decentralizovaných), tak z hlediska tamních politických proudů a stran. Tato kniha je pojata jako politologická studie podložená historickým přístupem. Má ale funkci nejen informativní, nýbrž i analytickou – poukazuje na některé problémy či témata aktuální i pro Českou republiku (poloprezidentský režim, kohabitace, většinový volební systém apod.).

Práce se zabývá vývojem ČSSD a KSČM v prvním desetiletí 21. století (2000–2010), s větší pozorností věnovanou druhé polovině tohoto období. Autoři hledají odpovědi na dva základní okruhy otázek. Za prvé, jak se ČSSD a KSČM v uplynulém desetiletí proměnily, jak lze charakterizovat organizační změny uvnitř těchto stran a jak je můžeme podle charakteru změn klasifikovat. A za druhé, jak je možné sledovanou proměnu vysvětlit, jaké byly její obecnější i bezprostřední příčiny, jaký byl konkrétní průběh a načasování. Za nástroj klasifikace a vysvětlení si autoři zvolili teorii kartelové strany (Katz, Mair) a teorii tří proudů resp. multi-stream theory (Kingdon, Zahariadis).

Opravdu pro fungování vyspělé demokratické společnosti potřebujeme politické strany? Na tuto zdánlivě jednoduchou otázku dosud neexistuje jednoduchá odpověď. K otázce po smyslu a fungování politických stran lze přistupovat různými způsoby a z různých perspektiv. Jednu empirickou danost mají však tyto perspektivy společnou: politické strany hrály a hrají klíčovou roli v každé funkční moderní demokracii. Vlastně si neumíme představit, jak by vypadal demokratický politický systém bez stran - jejich role se proto skutečně zdá nezastupitelná. Předkládaná příručka, na níž se autorsky podíleli Matej Cíbik, Vladimíra Dvořáková, Petr Vymětal, Michal Pehr a Michel Perottino, mapuje důvody, proč se máme domnívat, že nejde o pouhý dojem či historickou nahodilost. Vedle toho se také pokouší podat přehled rizikových vlastností, které v sobě politické strany a idea stranictví od počátku nesou. Obojí by mohlo přispět k pochopení „krize“ politických stran, o níž se dnes často mluví.