Petr Grandl Reihenfolge der Bücher

Povídkový soubor už svým názvem naznačuje, že se vzdaluje předchozím sbírkám povídek téhož autora, pojmenovaným Osudové paragrafy a Osudové paragrafy 2. Zatímco inspirační zdroje jsou stejné, tedy reálné události, jež obohacuje autorova fantazie, liší se částečně tematika nových povídek. Ne ve všech totiž jde o kriminální případy, s nimiž se autor, profesí právník, seznámil v průběhu své praxe. Některé z nich se více než trestnými činy zabývají psychologií jejich aktérů na obou stranách bariéry, tedy viníků i těch, co je vyšetřují a později případně soudí. Nemalou roli hrají i další osoby činné v justici, státní zástupci a obhájci. Se sondami do psychiky postav jdou ruku v ruce často kladené otázky po morální stránce líčených skutků a dva autorovy oblíbené motivy: vyšší, nadosobní spravedlnost a také osud, nevyzpytatelný a neustále překvapující.

Tento povídkový soubor volně navazuje na stejnojmenný soubor, vydaný v roce 2015. Stejně jako on obsahuje jedenáct historek, při jejichž psaní se autor, profesí právník, inspiroval skutečnými událostmi. Ty tvoří jádro každého příběhu, zatímco zbytek obstarala autorova fantazie. I tato kniha si klade za cíl přiblížit některá selhání jedinců a jejich dopady na životy samotných aktérů i jejich blízkých. Hledá také příčiny problémů, do nichž se hrdinové příběhů dostali, a často dospívá k poznání, že někdy stačí jen velmi málo k tomu, aby se do střetu se zákonem dostal i ten největší poctivec. I z toho se však lze poučit, stejně jako z kterékoliv z dalších historek, jež svým způsobem slouží jako novodobá exempla. Ve shodě se zákonitostmi tohoto žánru právě k onomu poučení vždy dospějí poté, co nejprve názorně demonstrují správnost či naopak špatnost lidských skutků. Ilustrační doprovod Petr Kříž.

Kniha obsahuje jedenáct příběhů inspirovaných skutečnými událostmi. Její autor, profesí právník, se v ní snaží seznámit čtenáře s prostředím, které je pro ně až na výjimky nedostupné a neznámé, a proto často opředené množstvím mýtů. A konkrétně to platí pro tak málo poznanou oblast trestního práva i s jeho aktéry. Autor proto chtěl ukázat, že i oni jsou jenom lidé se svými chybami, omyly, pochybnostmi a nedostatky, ale že zároveň mají také smysl pro poctivost, čest a spravedlnost, jakkoliv je obsah tohoto pojmu těžko uchopitelný. Pokud čtenář v uvedených příbězích odhalí i trochu nadsázky, ale i pokory před lidskými osudy, pak je to přesně to, co autor tak trochu očekával a v co tajně doufal. Jeho největším přáním však je, aby historky nesloužily jenom pro pobavení, ale staly se i zdrojem poučení, protože jen poučený člověk se dokáže vyvarovat zbytečných střetů s justicí.