Jsou každá jiná. Perchta přímo vybízí, aby se stala obětí, Eva se do všeho vrhá po hlavě, Eliška Kateřina zase marně touží po lásce, Zuzana se spokojí s málem, ale pro syna chce jen to nejlepší… A přece mají všechny něco společné: zůstanou-li samy, dovedou se skvěle postarat nejen o sebe, ale i o rodinu a celé panství, a nikdo se neptá, jestli je tomu někdo učil a jestli to zvládnou.
Nejmocnější vládcové, kteří utvářeli svět. Císaři, králové a carové utvářeli dějiny světa. Byli krutí i milosrdní, vládli z boží vůle a měli neomezenou moc nade všemi. Přesto Karel Veliký, Filip IV. Sličný, Zikmund Lucemburský, Jindřich VIII., Karel V., Ludvík XIV., Petr Veliký a další byli lidé jako ostatní – milovali, radovali se, trápili a umírali. Tak jaký byl vlastně jejich život?
Jak charakterizovat nejmocnější panovnice, které kdy svět nosil? Právě ony vládly celým národům, tvořily dějiny a natrvalo v nich zakotvily, vyhrávaly války i pokořovaly muže. Dokázaly si ale vydobýt i trochu štěstí a lásky pro sebe? Odpovědi na podobné otázky najdeme v osudech Eleonory Akvitánské, Marie Stuartovny, Kateřiny Veliké a mnoha dalších výjimečných žen.
Keramička Kristina Lindová je již delší čas unavena manželským stereotypem . Není proto divu, že když jí osud přihraje do cesty atraktivního dirigenta Štěpána Hrdinu, hluboce se do něj zamiluje a naváže s ním mimomanželský poměr, i když si uvědomuje svou odpovědnost matky, manželky a dcery. Ani Štěpán není bez závazků a možná čeká od vztahu s Kristinou něco jiného než ona. Má jejich láska naději na úspěch, nebo se jejich cesty rozejdou? Autorka v knize řeší věčné téma milostného trojúhelníku, zabývá se problémem ztráty důvěry v životního partnera a možnostmi seberealizace a emancipace současných žen.
Autorka - narozena ve znamení Kozoroha - se věnuje především jemnohmotnému světu, období před narozením a po smrti, ale také okamžiku smrti. Zabývá se též sebevraždou jako násilným odchodem ze života. Odhaluje pozoruhodné souvislosti a symboly života, čte kruhy v obilí, mluví o nemoci jako výkřiku duše a zdůrazňuje, že v životě platí pravidlo "něco za něco" a "nic není náhoda".
Kniha pojednávající o jednotlivých českých panovnících vypráví o vybraných událostech českých dějin od Sámovy říše po 19. stol. Jednotlivé kapitoly se věnují příběhům ze života českých panovníků od bájného Sáma, přes knížata a krále středověku a končí vládou Habsbursků. Přibližují období náboženských sporů a bojů o moc mezi českými a zahraničními vládci a panovnickými rody i dobu rozkvětu za vlády Karla IV. Období pro náš stát slavná i ponižující. V úvodu každé kapitoly je seznámení s historií a pokračuje vyprávění a fiktivní rozhovory osobností, které s odstupem času vzpomínají na doby slávy i těžkostí. Kniha zajímavým způsobem přibližuje vývoj českých dějin, rozvoj království, měst, správy, dobové zvyky a řemesla. Přináší nezidealizované informace o panovnících našich zemí. Text doplňují dobové černobílé obrázky. V závěru je seznam literatury.
Psychologický román popisuje domnělou vraždu, která se měla stát v rodině spisovatelky detektivek. Při likvidaci pozůstalosti narazí dcera na matčiny zápisníky, ve kterých objeví poznámky, z nichž usoudí, že matka byla vražednicí. Následující pátrání přivádí hlavní hrdinku na stopu nejednoho zločinu, prostřednictvím zápisů však hrdinka začíná své matce po letech rozumět a mít ji ráda.
Die elfjährige Pollyanna ist im Haus ihrer Tante zunächst nicht sehr willkommen. Doch das Waisenkind hat eine Glücksformel: Sie findet in allem etwas, über das man froh sein kann. Das Mädchen erobert die Herzen der Menschen und entdeckt das Geheimnis ihrer vergrämten Tante. Da wird die so überschäumend fröhliche Pollyanna vom Schicksal auf eine harte Probe gestellt. – Amerikanische Kinder lieben seit vielen Generationen dieses Buch, das aus jeder Zeile Lebenslust und Zuversicht verströmt.
Že gouda vzala svůj název v půvabném nizozemském městečku, asi nikoho nepřekvapí. Podobně eidam, i když ten to má trochu složitější, protože v originále to je edam. Že Hoornův mys vůbec není, zato mys Hoornský je, už bude vědět jen málokdo. To se kolem Jižní Ameriky plavili námořníci, kteří byli doma v Hoornu, to je na nizozemském pobřeží, a dali mu to jméno. Ale abychom nebyli obviněni z nadržování Nizozemcům, Malvíny pokřtilo francouzské město St. Malo, to už asi opravdu skoro nikdo neví...
