Ranko Marinković Bücher
Ranko Marinković war ein kroatischer Romanautor und Dramatiker, dessen Werk sich häufig mit existenziellen Fragen und gesellschaftlichen Normkritiken befasst. Seine Romane und Theaterstücke sind bekannt für ihren tiefen psychologischen Einblick und ihre stilistische Raffinesse. Er nutzte Ironie und Groteske, um die Widersprüche der menschlichen Natur und Gesellschaft darzustellen. Sein Schaffen stellt einen bedeutenden Beitrag zur modernen kroatischen Literatur dar.
Román, v ktorom netradičnou formou podáva autor výpoveď o hlbokých etických princípoch a morálnych problémoch v rovine jednotlivca i v rovine celospoločenskej. V priebehu jednej letnej noci na morskom pobreží vyrozpráva anonymný rozprávač, povolaním sudca, dvom spoločníkom celý svoj život.
Centrum opowieści stanowi niemożliwa miłość między księdzem a zakonnicą oraz konflikt życia religijnego z życiem świeckim. Krótko po II wojnie światowej, w małej parafii w Dalmacji, księża próbują przełamać monotonię małego miasteczka, a jeden z najmłodszych, Don Jere, wymyśla sposób na wzmocnienie wiary ludzi. Myśli, że dobrze byłoby zastąpić figurę Matki Boskiej prawdziwą zakonnicą, która miałaby udawać posąg i od czasu do czasu poruszać oczami, aby przekonać lokalnych mieszkańców o istnieniu Boga. Don Jere prosi przełożoną pobliskiego klasztoru o wysłanie mu zakonnicy, a oni wysyłają siostrę Magdalenę, byłą artystkę cyrkową (jej imię sceniczne to Glorija, prawdziwe imię to Jagoda), która po bliskim spotkaniu ze śmiercią postanowiła zwrócić się ku Bogu i zostać zakonnicą.
Sbírka novel charvátského spisovatele (dramatika, esejisty, zejména však prozaika-novelisty), považovaná jugoslávskou kritikou a nejširšími vrstvami čtenářů za nejlepší poválečný soubor novelistický. Groteskní, tragikomické amnohdy až černě humorné příběhy ze života nejrozmanitějších lidí a lidiček, v nichž se obdiv k těm nejprostším věcem života střídá s poetickými baladickými meditacemi a břitkými odsudky lidské morální bídy.
Válka je v představách intelektuála ze Záhřebu jako oslepený lidožravý obr kyklop Polyfém z Odysseovy poutě; je těžké mu uniknout. Mladý hrdina autobiograficky laděného protiválečného románu, Melkior Tresič, spisovatel, introvertní, citlivý, apolitický intelektuál, se v politické situaci Jugoslávie roku 1940 cítí jako zajatec slepého Polyféma. Prožívá pocity existenciální úzkosti, samoty a neschopnosti vytvořit smysluplný vztah s kýmkoli a především žije v neustálém strachu před povolávacím rozkazem. Snaží se mu vyhnout, záměrně hladoví, ale přitom se bojí, že se prozradí. Nakonec je pro svůj zdravotní stav přece jen z vojenské povinnosti "vyreklamován". Nic ale nemůže dopadnout dobře, protože válka se nezadržitelně blíží... Tuto dějovou kostru obaluje hluboká analýza strachu: běžné životní situace vedou hrdinu k až paranoidním stavům a stihomamu mučivé nejistoty a především k touze být neviditelný, nenápadný, neulovitelný. Volba mezi tímto strachem a odvahou hrdinu nakonec definitivně zradí.
