Autorka knihy Romské povídky čerpá náměty z vlastního života, neboť hrdiny svých povídek osobně poznala jak při povolání zdravotní sestry, tak jako starostka romských osadníků na Valašsku. Povídky jsou věnovány JUDr. Tomáši Holomkovi, který pracoval ve Svazu Cikánů-Romů a často říkával: "Lidé nejsou černí a bílí, jsou jenom dobří a slušní proti zlovolným a agresivním, a těm nesmí být dovoleno a schváleno, aby mohli konat zlo.
Jedná se o netradičně pojatou a poeticky laděnou knížku vzpomínek věnovanou olomouckému malíři a grafikovi Františku Bělohlávkovi k jeho 75. narozeninám, která provází čtenáře umělcovým životem od raného dětství do současnosti a je doplněna ukázkami jeho tvorby.
Autorka své vzpomínky vyvolává nejen z vlastní paměti, ale i ze vzpomínek rodičů a s úctou mluví o práci svých předků. Celou svou knihou zdůrazňuje autorka především nutnost harmonických rodinných vztahů, kterých v dnešní době ubývá ke škodě těch nejmladších generací. Knížka emotivních vzpomínek na rodiče a prarodiče a na poklidné prostředí moravské vesnice na počátku století.