Martin Palouš Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Texty shromážděné v této knize jsou hlavně svědectvím o době minulé. Martin Palouš patří ke generaci českých disidentů, kterým se v zázračném roce 1989 nabídla možnost vstoupit do politiky a aktivně se podílet na obnově demokracie v naší zemi. K sestavení publikace ho nepříměla snaha připomínat dobu, již mladší čtenáři sami nezažili a může být maximálně předmětem historického zkoumání, ale víra, že to, o čem je v knize řeč, je stále aktuální a pro naši veřejnou debatu otevřenou do budoucnosti relevantní. Že je velmi důležité si na historické křižovatce , na níž se v současné době nacházíme, připomínat myšlenky nejen Jana Patočky a Václava Havla , ale i Hannah Arendtové, Erica Voegelina a dalších Paloušových partnerů ve filosofickém dialogu (který pokračuje a měl by pokračovat, jak říkal Patočka, přes hranice světů i staletí), neboť se nám tím nabízí možnost dnes tak potřebné reflexe a vzájemného porozumění.

Pokus o filosofickou autobiografii představuje výběr z prací disidenta, překladatele a diplomata Martina Palouše z let 1978–2022, mapující jeho cestu světem filozofie. Od „podzemních“ počátků spojených se semináři Jana Patočky a komunitou kolem Zdeňka Neubauera a Václava a Ivana M. Havla, přes politickou a diplomatickou angažovanost po sametové revoluci, kdy byl velvyslancem ČR v USA a později v OSN, až po akademickou sféru, kde od roku 2012 působil jako ředitel Programu Václava Havla pro lidská práva a demokracii na Floridské mezinárodní univerzitě v Miami. Kniha obsahuje unikátní fotografie, které doplňují významné životopisné momenty. Autor se zamýšlí nad svou životní fází, kdy lidé bilancují a ohlížejí se. Po dlouhém váhání se rozhodl přispět k tomuto žánru, přičemž vychází z klíčového vlivu filozofie na svůj život a myšlení. Nabízí tak stopy svého myšlení a příspěvky do filozofického dialogu, který probíhá v jeho okolí, obohacené o dopisy, záznamy přednášek a rozhovory.

Tato kniha vznikla v návaznosti na projekt konference Program Václava Havla pro lidská práva a diplomacii na Floridské mezinárodní univerzitě ve spolupráci s českou neziskovou organizací Post Bellum a Knihovnou Václava Havla. Jejím základním tématem je paměť, lidská schopnost podržet v mysli a znovu zpřítomnit minulé události, ať už měly své místo v životě individuálním, či se týkaly zkušeností učiněných kolektivně, v rámci národního společenství, jehož je životní příběh každého z nás součástí. Dvakrát (na jaře a na podzim 2017) jsme pozvali skupinu lidí zabývajících se tímto tématem buď „teoreticky“, to jest jako předmětem obecné úvahy v rámci svých společenskovědních oborů, nebo střetávajících se s ním ve svém praktickém životě, v rámci historické zkušenosti svého národa, v tomto případě kubánského, a vybídli jsme je ke společné diskusi.

Sborník příležitostných textů k poctě Jana Patočky při příležitosti výročí jeho narození a úmrtí a výročí Charty 77 v roce 2017. Příspěvky jsou životopisné i odborné. Některé jsou reedicí, jiné vznikly nově na popud editorů sborníku. Přispěli i pracovníci katedry filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Sborník chce zdůraznit nadčasovost a univerzalitu odkazu Jana Patočky i Charty 77.

Kniha obsahuje fotografie z dob, kdy se nad Manhattnem tyčila "Dvojčata", dvě věže "Světového obchodního centra - WTC". V druhé polovině knihy jsou fotografije z osudného dne 11.09.2001, kdy do obou věží WTC narazila letadla unesená teroristy. Kniha je jistou památku těchto "Dvojčat" a obětí tohoto dne.

Výbor z esejů „euroamerického“ autora, jehož pozornosti se těší ta filozofie, která je výslovně zaměřena na politickou dimenzi člověka, neboť řád či chaos vládnoucí v politické sféře je přesným odrazem řádu či chaosu v lidských duších. Voegelin považuje zlo pustošící v tomto století svět za důsledek pádu evropského ducha, úpadku filozofie a myšlení vůbec, který vedl i k zatemnění jeho skutečných příčin. Obnovu myšlení proto pokládá za první předpoklad nápravy.

Kniha je plodem svatojánského výletu, na který se trojice autorů vydala v roce 1982. Poprvé kniha vyšla v samizdatové edici Expedice, nové vydání je doplněno statí Vytržení od I. M. Havla a doslovem Z. Neubaura. Závěr knihy (rovněž z pera Z. Neubauera) pod názvem Aktualizace obsahuje v utříděné formě hlavní inspirační zdroje filosofických reflexí Svatojánského výletu.

Der Prozeß gegen SS-Obersturmbannführer Adolf Eichmann 1961 in Jerusalem war eine der bedeutendsten Gerichtsverhandlungen gegen NS-Verbrecher, die eine Diskussion über die juristische Aufarbeitung der Nazi-Verbrechen anstieß. Hannah Arendt, die den Prozess miterlebte, nutzte die Unterlagen, um ihr Resümee über den Holocaust und Eichmanns Rolle bei der Judenverfolgung zu ziehen. Eichmann steht prototypisch für viele Nazi-Gefolgsleute, die, ohne ideologische Verblendung, stets Befehle ausführten. Reue fehlt ihm, da er sie als etwas für "kleine Kinder" abtut. Diese Abwesenheit von Reue ist entscheidend für die Aufarbeitung der Verbrechen. Hinter Eichmanns normalem Äußeren verbirgt sich ein unvorstellbarer Schrecken, der auch heute in scheinbar normalen Bürgern zu finden ist. Arendts Werk bietet eine umfassende Zusammenfassung des Holocaust, von den ersten Vertreibungen bis zur Endlösung, und thematisiert die "Banalität des Bösen". Ihr Anliegen, die Täter und deren Handlungen zu betrachten, ist zentral. Die Erkenntnis, dass normale Menschen zu solch Grauen fähig sind, darf nicht vergessen werden, wodurch das Buch auch künftig als Warnung und Mahnmal dient.

Fotografická publikace. Foto Jiří Macht, text Martin Palouš.

Tato kniha popisuje paralyzující krize, kterým čelí společnost v důsledku ztráty smyslu klíčových slov politiky: spravedlnost, rozum, odpovědnost, ctnost, sláva. Prostřednictvím Ocho cvičení o politické reflexi nám Hannah Arendt ukazuje, jak můžeme znovu destilovat esenci těchto tradičních konceptů a použít je k ocenění naší současné pozice a k obnovení rámce pro budoucnost.

Filozoficko-sociologická studie o podstatě politiky, politického řádu a ideologie z pera britského filozofa a sociologa konzervativní myšlenkové orientace. Levy rozvíjí zejména podněty Maxe Schelera, Nicolaie Hartmanna a Erica Voegelina. Kniha čtenáře uvádí do tematiky i u nás dnes diskutované, jako je například vztah politiky a pravdy, ideologické a "nepolitické" politiky apod. Jde o jednu z prvních knih tohoto typu u nás vůbec. Bezvýhradně o ní platí, že úsilí vynaložené na její studium se vrací v hlubším porozumění politickým dramatům moderního světa. Přeložily Libuše Měkutová a Jana Ogrocká. Studie obhajuje tvořivou a nezastupitelnou roli politiky v životě člověka.