Antonín Matěj Píša Bücher

Román z roku 1937 spojuje realitu s fantastičností v líčení zvláštního života mladého studenta, jenž se utváří v souhlasu s ročními obdobími a koloběhem přírody. Zároveň sahá do tehdejší společenské skutečnosti a v zachycení osudů a myšlenkových pochodů řady dalšich postav zobrazuje tvrdý úděl nezaměstnané inteligence ve "světě, který se točí podle kapitalistické muziky".

Pročtete-li po deseti letech opět Sirénu, v níž Marie Majerová nakreslila velmi dokumentovaný obraz přerodu celého Kladenska ze zemědělského kraje v průmyslový gigant, zahrnujíc do něho čtyři lidské generace v době od poloviny 19. století do prvé světové války, uvědomíte si znovu, že vnitřní síla tohoto díla tkví ve šťastném spojení české realistické tradice, kotvící v kresbě celých krajinných celků, s formou širokého románového genru... I když se její postavy nemohou plně rozvinouti na malé ploše jako individuality, všude tu proniká přímé vidění konkretní lidské osobnosti. Starý Hudec - vynálezce, v němž kvasí samotářská touha po širokém obzoru, má zvlášť pravdivý základ, je v něm podobný neklid a vášnivá touha jako v Gantu v pozdějším románě Thomase Wolfa K domovu se dívej, anděle. " Jeho syn Pepek, do něhož se slila matčina smyslnost s otcovým duchovým neklidem, je znamenitě načrtnutý typ člověka, jenž planě uhoří v citové anarchii. A zvlášť pozoruhodně je vržen typ policajta " Hudce, unikajícího do Ameriky, ale protože dovede jen dělat, tvořit hodnoty přímou prací, ale nikoliv s nimi kupčit, nemůže zakotvit... je to vzdálený bratr Vančurova Marhoula. I v menších typech je mnoho živého... Schopností široké kresby celého kraje v rozhodující chvíli jeho historie, kdy se tu odehrává velké sociální drama, řadí se Majerová k největším epickým plastikům českým. " Čtvrté vydání.

Antonín Matěj Píša (1902–1966), literární a divadelní kritik a teoretik, editor a dramaturg, vstoupil do literatury jako sedmnáctiletý talentovaný básník. Už ve svých raných statích a studiích projevoval neobyčejnou erudici a v prvních letech po 1. světové válce se stal jednou z předních osobností literární kritiky. Aby si uchoval hledisko kritické objektivnosti, zaujal v 50. a 60. letech v kulturním dění příznačnou pozici „muže v ústraní“. Výmluvným dokladem tohoto stavu je mimo jiné soubor více než 500 lektorských posudků, které psal v letech 1954 až 1965 pro nakladatelství Československý spisovatel. Z tohoto dosud nepublikovaného materiálu vychází předkládaný výbor 50 textů, který ukazuje konzistentnost Píšových literárněkritických názorů, odhaluje možná úskalí či taktizování, ale i neústupnost z uměleckých požadavků kladených na literaturu v tomto literárně i historicky exponovaném období.

Básnická sbírka představující města a nezlomné muže, vojáky, námořníky a svět, jenž vane praporem.