Bohdan Koverdynský Bücher

Historie československého civilního letectví je překvapivě bohatá na protiprávní činy, což je do značné míry důsledkem totalitního režimu, který více než čtyřicet let bránil občanům svobodně opustit zemi. První vlna únosů se objevila krátce po únoru 1948, kdy se řada pilotů, kteří sloužili na Západě, ocitla na „černé listině“ a byla ohrožena. Hledali cestu zpět na Západ a nejjednodušší možností bylo využít letadel, ke kterým měli přístup. V následujících desetiletích, kdy se komunistický režim snažil izolovat zemi, se letecká doprava stala relativně málo rizikovou cestou k útěku na Západ. Československé orgány nikdy zcela nezabránily zveřejňování informací o úspěšných únosech, což motivovalo další k pokusům o útěk. V druhé polovině šedesátých let se sice situace mírně zlepšila, ale po okupaci vojsky Varšavské smlouvy se poměry vrátily zpět. Mnozí, kteří v krátkém období svobody vycestovali, poznali lepší životní podmínky a jejich nespokojenost s poměry v rodné zemi rostla. Po pádu komunistického režimu sice politicky motivované únosy ustaly, avšak pokusy o letecké pirátství se objevily. Publikace se zaměřuje na protiprávní činy v československém civilním letectví od roku 1945 do rozdělení země v roce 1992.

Kniha popisuje jak činy pomatence z roku 1925 (což je vlastně první zadokumentovaný pokus o únos letadla v Československu), tak i kriminální delikty, ale popisuje i útěky našich západních pilotů za svobodou po roce 1948, kdy na dlouhou dobu bylo zamezeno našim občanům svobodně cestovat. Autoři ve své knize uvádí jednak legislativu, která se vztahuje na únosy letadel, jako i jiné formy shora uvedených protiprávních skutků. Autoři se zabývají jednotlivými formami těchto protiprávních jednání v kontextu dobových kriminálních, případně trestních spisů, které v rámci přípravy museli prostudovat. V knize sledují rozvoj zabezpečení ostrahy letišť, provozovaných na našem území, jako i rozvoj kontrolních postupů prováděných zpočátku personálem letišť, později příslušníky bezpečnostních složek Československa. Popisují i únosy letadel, které byly způsobeny nedostatky v práci či špatnou koordinací jednotlivých složek, které měly problematiku ochrany a bezpečnosti dopravních letadel ve své gesci. Jedná se o Federální ministerstvo vnitra, Federální ministerstvo dopravy a Československé aerolinie.

Ochrana civilního letectví před protiprávními činy, známá jako security, se stala plnohodnotným oborem až v roce 1974, kdy Mezinárodní organizace pro civilní letectví zareagovala na vzrůstající letecký terorismus a nastavila první závazné standardy. Od té doby se mezinárodní společenství neustále potýká s inovativními i tradičními metodami teroristů, což vede k rozvoji nových bezpečnostních opatření a využití moderních technologií. Politika však stále ovlivňuje boj proti protiprávním činům; některé mocenské metody mohou činy vyvolávat, zatímco jiné brání vyšetřování a potrestání pachatelů. Na českém trhu chybí publikace, které by komplexně pokrývaly toto téma, a tuto mezeru se snažím svou knihou zaplnit. Původně koncipována jako učebnice pro odborníky, se po diskusích s leteckými publicisty transformovala na dílo určené širší veřejnosti. Obsahuje příběhy, informace o příčinách klíčových událostí, polemiku o konspiračních teoriích a zajímavé závěry z vyšetřování. Získal jsem také množství fotografií a archivních dokumentů, které obohacují pohled na leteckou security. Doufám, že toto pojetí osloví jak odbornou, tak laickou veřejnost.