Edvard Stanislavovič Radzinskij Bücher

Die Geheimakte Rasputin „BR“ Neue Erkenntnisse über den Dämon am Zarenhof „P“ Eine der schillerndsten Figuren der russischen Geschichte ist ohne Zweifel der Mönch Grigori Rasputin, der auf seine Zeitgenossen wie auf die nachfolgenden Generationen eine gradezu mystische Ausstrahlung hatte. Um sein Leben und Wirken ranken sich zahllose Legenden. Trotz üppiger Quellenlage waren Historiker bislang in der Deutung vieler Details auf Vermutungen angewiesen, letzte Beweise mussten sie schuldig bleiben. „P“ Diese legt nun Edward Radsinski vor, ein profunder Kenner der russischen Geschichte um die Jahrhundertwende. Von unschätzbarem Wert für seine Arbeit über Rasputin - Liebhaber der Zarin, Wunderheiler und graue Eminenz am Zarenhof - erwies sich eine jahrzehntelang verschollene Ermittlungsakte mit Aussagen hunderter von Personen, die diesen faszinierenden Mann kannten und sich ihm verbunden fühlten. „P“ In dem 500 Seiten starken Dossier, das 1995 auf einer Sotheby's-Auktion auftauchte und dem Autor vom Käufer, dem weltberühmten Cellisten Mistislaw Rostropowitsch, exklusiv zur Auswertung überlassen wurde, finden sich bislang unbekannte Details aus dem zügellosen und sexuell ausschweifenden Leben des Mönchs. Aber auch die Rätsel, die um Rasputins gewaltsames Ende blieben, sind nun gelöst.

Edvard Radzinsky is justly famous as both a biographer and a dramatist, and he brings both skills to bear in this vivid, page-turning, rich portrait of one of the greatest of all Romanovs. Alexander II was Russia's Lincoln -- he freed the serfs, promised a new, more liberal state for everyone, yet was brought down by a determined group of terrorist anarchists who tried to kill him six times before finally, fatefully, succeeding. His story proves the timeless lesson that in Russia, it is dangerous to start reforms, but even more dangerous to stop them. It also shows that the traps and dangers encountered in today's war on terrorists were there 150 years ago.

Podtitul: Zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny. Životopis vychází z deníkových záznamů Mikuláše II. V roce 1918 byl v uralském městě Jekatěrinburg bolševiky popraven poslední ruský car Mikuláš II. a s ním celá jeho rodina, čtyři dcery a následník trůnu, čtrnáctiletý Alexej. Po exekuci vydal výkonný výbor ural sovětu zprávu s cynickou formulací, jíž se veřejnosti sdělovalo, že „Mikuláš Krvavý byl popraven a rodina evakuována na bezpečné místo". Jestliže zavraždění Mikuláše II. mohli vydávat za spravedlivý akt odplaty, k brutálnímu zločinu na nevinných se nedokázali přiznat ani bolševici. Především se snažili utajit místo, kam pohřbili mrtvoly. Teprve před dvěma lety byla poblíž vesnice Kopťaki v Jekatěrinburské oblasti odkryta stará zatopená šachta s pozůstatky těl, o nichž se dalo předpokládat, že patří zavražděným příslušníkům carské rodiny. Sedmdesáté páté výročí této neblahé události bylo provázeno mimořádnou publicitou, i proto, že světová veřejnost s velkým zájmem očekávala výsledek náročné analýzy, jíž měli britští vědci buď potvrdit, nebo vyvrátit totožnost nalezených ostatků. Výsledek expertizy byl kladný a zpráva hovoří o devíti pohřbených. V sovětských stranických archívech byly donedávna přísně střeženy i materiály uralské čeky, obsahující detailní výpovědi o průběhu popravy carské rodiny, podávané přímými vykonavateli exekuce. Všechny se shodují na tom, že popravených bylo jedenáct. Co se stalo se zbylými dvěma osobami či s jejich pozůstatky?

Podtitul: Poslední velký car Životopis ruského cara Alexandra II. - zakladatele velkého ruského impéria, iniciátora nezbytných hospodářských reforem a současně představitele tvrdého kurzu ruské vnitřní i zahraniční politiky. Syn despotického cara Mikuláše I. nastoupil na ruský trůn r. 1855 v nelehké politické situaci - porážka v krymské válce, špatný stav národního hospodářství a vyostření vnitřních nepokojů. Za těchto okolností byl Alexandr II. nucen provést řadu reforem, z nichž nejdůležitější bylo zrušení nevolnictví r. 1861. Autor popisuje hlavní události této doby spolu s jejich předními aktéry pohledem dramatika a spisovatele. Alexandra II. nazývá posledním velkým carem a popisuje jeho osudy od útlého dětství a mládí. V centru autovy pozornosti je pak vzrůstající opozice proti panovníkovi a následný atentát. Tuto událost líčí v závěru přímo očima carovrahů. - Vedle ústředního příběhu je celý text ještě doplněn historkami ze zákulisí carského paláce i vyprávěním o osudech členů různých skupin (zejména opozičních) i ostatních osob spjatých s událostmi popisované doby.