Ein neu illustrierter Klassiker der französischen Literatur erzählt von Elzéard Bouffier, einem Schäfer, der kurz vor dem Ersten Weltkrieg in der zerstörten Provence Bäume pflanzt. Mit Geduld und Willen schenkt er den Menschen Lebensfreude und verändert nachhaltig die Natur. Die Illustrationen von Quint Buchholz betonen die aktuelle Thematik.
Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti. Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora. 22-145-67
Obrazy, kresby, grafika, ilustrace. V publikaci jsou zastoupeny texty Jana M. Tomeše ze zahájení výstavy v Mělníku (1975) a ze zahájení výstavy v Zámecké galerii v Příbrami (1984), text Milana Pitlacha Šanghaj (2005), texty básní Jaroslava Seiferta a Bohuslava Reynka.
Řada typů venkovských lidí, obraz rodičů, přátelů a známých, různé události, oslava přírody, to vše se vrací v básnickém vyjádření autorových vzpomínek na dětství strávené na moravské vesnici. Vydáno u příležitosti 1. posmrtné výstavy o životě a díle Vítězslava Nezvala.
Svazek obsahuje proslulou sbírku básní v próze, kterou významný český katolický spisovatel napsal v roce 1913. Demlův soubor básnických próz je dnes považován za jeho nejznámnější dílo. Lze ho chápat jako lyrické vyznání lásky ke květinám, jejichž společenství pro autora ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti, v níž se zástupci přírody mění v bratry a sestry člověka. Rozhovor s květinami zároveň dává Demlovi možnost, aby čistým jazykem zachytil tajemství prosté a všední krásy a vyjádřil se i ke smyslu existence. Hlavní úděl básníkova pohledu je sice plný něhy a všeobjímající lásky, avšak na druhé straně se v něm nacházejí i jakési temné předtuchy, související s ohrožením života. Květiny jsou tedy symbolem světa zázraků, jenž se ovšem dostává do ostrého kontrastu s utrpením a smrtí. A tak jedině silný lidský cit má šanci smířit tyto zdánlivě neslučitelné protiklady, jedině on může zajistit, aby příroda i věci kolem nás žily s člověkem v dokonalém souznění.
V povídkách ztvárnila Lenka Hašková celý soubor příběhů a příhod, jaké prožívají dnešní ženy. Autorka se na ženy dívá střízlivě, s postřehem pro jejich slabiny a osobní selhání, zároveň však s porozuměním zachycuje ony všednodenní trampoty, s nimiž s ženskou houževnatostí svádějí zápas.
