Roman Prahl Bücher

Sborník sympozia pořádaného Národní galerií v Praze a Ústavem pro českou a světovou literaturu ČSAV v rámci Smetanových dnů v Plzni ve dnech 22.-24. března 1990.

Druhý sjezd českých historiků umění uspořádala Uměleckohistorická společnost v českých zemích v osvědčené spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Uměleckoprůmyslovým museem v Praze ve dnech 21. - 22. září 2006. Jednotlivé části sjezdu připravili: Milena Bartlová a Zuzana Štefková(I.), Karel Ksandr a Roman Prahl (II.), Michaela Ottová a Petr Wittlich (III.), a Marie Klimešová a Lubomír Slavíček (IV.).O tom, že program nevyšel zcela naprázdno, svědčí fakt, že do něj ani nebylo možné zařadit všechny nabídnuté příspěvky. Ke zvýšení sdělnosti je připojeno i anglické resumé. Témata jednotlivých příspěvků: I. Dějiny umění mimo kánon II. Umění, památka a trh III. Tradice a současnost sochařství IV. Ve stínu ideologií: Dějiny umění a výtvarná kritika 1918 - 1970

Témata a symboly v literárních a kulturních souvislostech.

Součástí „našeho“ společného rakouského státu byl také nemalý kus Itálie. Ani poté, kdy se valná část jižních provincií připojila ke sjednocenému Italskému království, četné vztahy a vazby nezanikly. Spojení ve společném státě nemohlo pochopitelně nepoznamenat také české země. Vedle tradičních kontaktů zprostředkovaných umělci, řemeslníky či obchodníky, zanechalo své stopy v severní Itálii i nemálo Čechů ve státních službách a v armádě. S velkou pozorností byl v Čechách sledován i boj za italské sjednocení – risorgimento. Ještě větší roli v kultuře střední Evropy sehrála duchovní či ideální „naše Itálie“. Obyvatelé českých zemí 19. století tu navazovali na staletími formované představy, ideály či stereotypy o přitažlivé mediteránní kultuře, stále obnovované četnými studijními i soukromými cestami umělců, vědců, učitelů i stále sílícího proudu novodobých turistů. Samostatnou kapitolu pak představuje přítomnost stále aktualizovaného repertoáru italské opery a role italské hudby ve středoevropské kultuře. Ideální „naše Itálie“ byla tedy přítomna v hlavách české společnosti 19. století vlastně neustále a někdy i nevědomky. A právě to přibližuje v téměř čtyřech desítkách příspěvků tento sborník.