Ivan Vyskočil Bücher

Kniha mapuje aktivity Nedivadla (1963–1990), které se stalo významnou scénou Československa po druhé světové válce. Založil je Ivan Vyskočil, známý jako „otec české ne/divadelní alternativy“, po jeho působení v Redutě a Divadle Na zábradlí. Nedivadlo se profilovalo jako prostor pro narativní divadlo, které vznikalo z autentického setkání a improvizace. Vyskočil se stal unikátním představitelem světové divadelní alternativy, přičemž jeho divadlo se vyznačovalo veselou chudobou a absurdností. Mezi pravidelné spolupracovníky patřili Pavel Bošek, Leoš Suchařípa, Josef Podaný, Josef Škvorecký a další. Kniha je klíčovým zdrojem poznání Nedivadla a obsahuje sedm her Ivana Vyskočila, včetně Posledního dne a Křtin v Hbřbvích. Dále nabízí studie, recenze, rozhovory, polemiky, vzpomínky a bibliografii. První vydání z roku 1996 připravil Přemysl Rut, druhé doplnil Michal Čunderle a rozšířilo se o dvě hry, dvě studie a desítky fotografií. Grafickou úpravu zajistili Otakar Karlas a Jan Zich. Publikace má 480 stran textu a 88 stran fotografií.

Populární herec Ivan vyskočil vzpomíná na své manželky a další lásky. Vzpomíná například na soužití s herečkou a manželkou Ivanou Andrlovou. Kniha také obsahuje fotografie z rodinného alba.

Podtitul: Vždyť přece létat je o hubu Rozhovor Přemysla Ruta sleduje chronologii Vyskočilova života a zachycuje jeho přínos divadlu (Reduta, Divadlo Na zábradlí, Nedivadlo).

Soubor několika autorových dramatických textů, který edičně připravila, uspořádala, studií, poznámkami o Vojcevovi, zápisy ze zkoušek a slovem editora doprovodila PhDr. Vlasta Smoláková CSc. Předmluvu napsal prof. PhDr. Ivan Vyskočil.

Malý „Správce snů“ má práce nad hlavu. A to né z toho, že je malý. Ostatně tak malý už není. Roste z toho… a pak když je unaven, vydává se k moři… pak dál kouzelnou říší snů a vyprávění, abychom i my našli cestu. Takže tedy šťastnou cestu a nashledanou v krajině snů! Kouzelné dobrodružství pro čtenáře od 7 do 70 let, které představuje dnes již klasický text, plný slovních hříček a paradoxů, potěší jistě každého.

Tohle se jmenuje Malé hry, kde hláska há ve slově hry je neznělá, takže se tento název vyslovuje a taky znamená Maléry. „Tohle je knížka-scénář hlavně pro ty, kdo si ještě umějí hrát takové malé hry ...“ říká autor knihy v poznámce pod čarou a pokračuje: „Kdybychom hledali srovnání s druhem a stylem divadla, tak by to bylo nejspíš divadlo loutkové. Ale to opravdu pimprlové. Kde je cítit drát z hlavičky a nitě na ručičkách a nožičkách ...“ K této charakteristice stačí již jen dodat, že jde o příběhy mající blízko k černému humoru – příběhy v reálném prostředí s nereálným dějem nebo opačně, dále o příběhy se satirickou tendencí a o příběhy, které chtějí vtipně pobavit.

Sbírka povídek autora, jenž do humorně laděných příběhů, scén a úvah vkládá kus vážné pravdy o dnešním člověku a obnažuje jeho pravý charakter, skrytý bezděky i záměrně za stěnou vnějšího chování a projevu.