Jaromír Hrubý Bücher

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.

Die Brüder Karamasow ist das letzte Werk von Fjodor Michailowitsch Dostojewskij, veröffentlicht 1879/80, kurz vor seinem Tod. Hermann Hesse bemerkte, dass es ein Wunder sei, dass ein einzelner Mensch dieses Werk schaffen konnte. Die Geschichte ist eine fesselnde Familienchronik im Russland des 19. Jahrhunderts und thematisiert die Erkenntnis des Guten inmitten von Bösem. Das Werk spiegelt Dostojewskijs gesamte dichterische Welt wider. In Form einer Kriminalgeschichte bleibt der Täter bis zum Schluss unbekannt. Die drei Brüder Karamasow kehren als Erwachsene in ihr Elternhaus zurück und begegnen ihrem alten, lüsternen Vater, dessen Tod sie herbeiwünschen. Als er ermordet aufgefunden wird, fällt der Verdacht auf den ältesten Bruder, Dimitrij, der zu Zwangsarbeit in Sibirien verurteilt wird. Obwohl alle wissen, dass ein anderer den Mord begangen hat, nehmen die Brüder die Schuld auf sich. Im Zentrum stehen Fragen nach Gesetz, Glauben und Ethik. Der Roman bietet keine Antworten, sondern regt zur Auseinandersetzung mit diesen Themen an, die über die Lektüre hinaus nachwirken.

Die Aufzeichnungen werden verfasst vom fiktiven Insassen Alexander Petrowitsch Gorjßntschikow, der wegen des Mordes an seiner Frau deportiert und zu zehn Jahren Zwangsarbeit verurteilt wurde. Aufgrund seiner adligen Herkunft erfährt er anfangs Schikanen nicht nur durch das Gefängnispersonal, sondern auch durch seine Mitgefangenen aus niedrigeren Schichten, lebt sich während seiner Haft aber mehr und mehr in die Gemeinschaft ein.

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.