Josef Dobiáš Bücher

Průvodce po 15 libereckých kostelech doplněný černobílými fotografiemi.

Dílo shrnuje v syntézu výsledky bádání, jež trvalo více než čtyřicet let. Předcházela mu řada studií, podnětných i polemických. Jedna z metod díla - používat mincí k výkladu historických událostí - získala mezinárodní uznání. Autor zvládl ovšem i psané prameny, jež postačily navýklad vnějších dějin. Archeologické prameny, nutné pro pochopení vnitřních dějin, se neodvažoval zpracovat.

Dobiášovo "Dějepisectví starověké" je součástí třísvazkových dějin dějepisectví, které ve třicátých a čtyřicátých letech vydal Historický klub. V publikaci se zabývá nejstarší historiografií od jejího vzniku až do konce římské říše. První část popisuje dějepisectví starého orientu (Egypt, Mezopotámie, Persie aj.), ve druhé, nejobsáhlejší, pak řecké a římské. Obzvláštní pozornost je přitom věnována nejvýznamnějším osobnostem starověké historiografie (Hérodotos, Thukydidés, Xenofón, Polybios, Titus Livius a Tacitus). Poslední kapitola vypráví, poměrně vcelku stručně, o křesťanském starověkém dějepisectví.