V nějaké knize se píše, že žena si převléká šaty i náladu. Před touhle chladnou důstojnou Mášou bych si za nic na světě netroufl sypat popel na hlavu jako před tou, která proti mně před chvílí seděla u kuchyňského stolu utopená v mém županu. Máša voní zase tím svým nahořklým parfémem, její účes svědčí o nedbalé eleganci, pečlivě vymyšlené na efekt, nalíčené oči jsou hned záhadnější z jejího chování vyzařuje zdravé sebevědomí, které vylučuje, abych s ní ze setrvačnosti lehkomyslně žertoval, a vytváří přesnou pomyslnou dělící čáru mezi touto chvílí a vším, co se odehrálo v mém bytě včera večer a dnes ráno.
