Petr Felčer Bücher

Příběhy devatenácti žen, jimž válka v Sýrii, která trvá už víc než jedenáct let a zapříčinila smrt statisíců lidí, drasticky zasáhla do životů a přiměla je spolu s miliony dalších Syřanů opustit svou zemi, i když si to nikdy nepřály. Všechny se aktivně účastnily revoluce během tzv. arabského jara, mnohé přímo v první linii, přesto kvůli změně poměrů najednou nesměly téměř nic. Byly systematicky umlčovány a musely bojovat nejen proti Asadovu diktátorskému režimu a Islámskému státu, ale i proti mužům, kteří měli být na jejich straně. A často přišly úplně o všechno.Všechny sdílely sen o svobodné zemi, která by umožnila žít lepší život nejen jim samotným, ale především jejich dětem. Syrská spisovatelka Samar Jazbik dala těmto ženám příležitost promluvit a vyprávět jejich pohnuté příběhy vlastními slovy. Vrátila syrským ženám jejich hlas, hlas odporu a naděje.

„Pochopil jsem, že si mě otec přál víc než cokoli na světě a že mě miloval s bezmezným zápalem.“ Anthony Delon, figlio di un idolo del cinema e di un'attrice libertina, rivela com'era la sua famiglia dietro le porte chiuse e lontano dalle telecamere. Racconta in modo toccante della sua infanzia, della giovinezza e della malattia della madre, alla quale è rimasto vicino fino all'ultimo giorno. Le domande che si pone sono universali: come superare le proprie paure, ferite e delusioni? Come non ripetere lo stesso modello familiare, spezzare la maledizione che sembra essere tramandata di generazione in generazione e che ha come prima vittima l'amore? E come diventare finalmente un uomo con una posizione ferma e sicura nella vita? Anthony Delon è un attore e figlio di Alain e Nathalie Delon. Ha recitato in film come "Kronika ohlášené smrti" (1987) di Francesco Rosi e "La vérité si je mens !" (1997) di Thomas Gilou, oltre che nella serie "Interventions" (2014).

Bestseller bývalého francouzského prezidenta a jednoho z nejmocnějších mužů světa, jehož zatčení vzbudilo mezinárodní rozruch a přepsalo dějiny. „Ve vězení není co vidět ani co dělat. Slyšet lze naopak mnoho, neboť ticho ve věznici La Santé neexistuje. Hluk je tam pohříchu neustálý. Ve vězení stejně jako na poušti sílí vnitřní život.“ Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy (2007-2012) byl na podzim roku 2025 odsouzen za zločinné spolčení k pěti letům vězení. Údajně totiž nepřímo oslovil osoby blízké libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu a dohodl se s nimi na financování své prezidentské kampaně, což ale vždy důrazně popíral. Poprvé v historii Evropské unie se hlava členského státu ocitla za mřížemi. I přes odvolání ve vězení strávil tři týdny a během nich psal. Ve svých zápiscích popisuje detaily pobytu v pařížské věznici La Santé, kde byl kdysi vězněn i generál Alfred Dreyfus. Vrací se k procesu, který uvěznění předcházel, i k nedávným rozhovorům s prezidentem Emmanuelem Macronem, s Marine Le Penovou a s dalšími současnými politickými představiteli Francie. Zamýšlí se nad svou politickou kariérou, dnešním stavem francouzské politiky i justice, jež jej podle jeho názoru soudí nikoli „za to, co udělal, ale za to, kým je“.