Ilona Víchová Bücher

Jirí Hilmar gehört zur Künstler-Generation, die in der CSSR unter persönlicher Freiheit litt. Um 1970 verließ er Prag und zog in die Bundesrepublik Deutschland, wo er 1974 ein Atelier im Gelsenkirchener Halfmannshof übernahm. Bald wurde er als Mahner und Kommunikator bekannt, wobei er sich auf das Zusammenspiel von Natur, Stadt und Industrie konzentrierte. Er strebt nicht nach einer bloßen Harmonisierung, sondern entwirft in seinen Objekten und Installationen eine Utopie eines sinnvollen Miteinanders von Mensch und Umwelt. Besonders der regionale Ballungsraum mit seinen typischen Problemzonen, wie Halden und Renaturierungsprojekten, inspirierte ihn, eine neue Sicht auf Form, Material und das natürliche Umfeld zu entwickeln. Hilmar kehrte später in seine alte Heimat zurück, wo er in den Bereichen Grafik, Objekt und Landschaftsgestaltung als „Klassiker und Philosoph“ anerkannt wird. Diese Monographie beleuchtet nicht nur seine künstlerischen Stationen in Deutschland, sondern ordnet ihn auch in die kulturellen Entwicklungen der 1960er Jahre in Ost und West ein. Die Publikation mit Expertenaussagen erscheint anlässlich seines 75. Geburtstags und ist die elfte Veröffentlichung der Edition REVIERATELIER über bedeutende Künstler.

Eduard Ovčáček se od počátku 60. let věnuje médiím fotografie a jejich možnostem pro umělecké vyjádření. Při práci s kovolisy objevil sendvičovou techniku, která spočívá v kontaktním navrstvení pozitivních a negativních snímků na fotopapír, doplněném o další vrstvy z kopií architektonických plánů, vlastní vizuální poezie a grafických listů. Tyto pozoruhodné vizuální experimenty byly dosud na výstavách a v publikovaných monografiích zmíněny jen okrajově. Publikace vydaná Fakultou umění Ostravské univerzity se zaměřuje na tuto opomíjenou část autorova díla, kde Ovčáček otevírá novou cestu k tematizaci vztahu mezi popředím a pozadím. V prolnutých vrstvách se spojují romantika a syrovost s radikální sémantizací různých struktur. „Pohyb myšlenky“ probíhá od povrchu do pozadí a zpět, přičemž výsledné zobrazení je součtem jednotlivých vrstev, kterými zrak opakovaně prochází. Sendvičové fotografiky Eduarda Ovčáčka tak potvrzují tezi, že „čtení“ uměleckého díla se neodehrává postupně v čase, ale simultánně v každém okamžiku, kdy se divák na obraz dívá.

Monografie „Jiří Bielecki 1929–2000“ mapuje život a tvorbu severomoravského malíře, grafika a tvůrce objektů Jiřího Bieleckého a zařazuje ji do širšího domácího kontextu a mezinárodních souvislostí. Autorka textu Ilona Víchová přibližuje doposud nepříliš zpracované dílo, které vznikalo stranou hlavních výtvarných center, na Havířovsku, kde dospívalo k progresivním a originálním řešením. Ve svém výkladu zdůrazňuje zejména význam levitujících prostorových forem z prořezávané umělohmotné fólie tzv. gravitabilů, v nichž umělec zhodnotil nejen svůj konsekventní zájem o účinky prostoru, pohybu, světla a silových dějů vázaných na zemskou gravitaci, ale také otevřel problematiku vzájemného vztahu mezi uměleckým dílem a jeho pozorovatelem. Hlavní text monografie je strukturován do několika tematicky zaměřených kapitol průběžně provázených dobovými studiemi z pera Arséna Pohribného, Zdeňka Felixe, Jiřího Valocha, Viléma a Jiřího Jůzy. Souběžný anglický text.