František Štorm Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Podnětem ke vzniku této knihy, která dalece přesahuje obvyklé pojetí katalogu, byla výstava v Liberci v roce 2024 kurátorovaná Luďkem Lukuvkou. Z iniciačního setkání vznikla nakonec odvážná přehlídka malby, kresby a osobité animace, namísto plánované typografie. František Štorm (*1966) patří k předním světovým typografům-tvůrcům písma. Paralelně s jeho dlouholetým působením na poli užité grafiky vznikala vždy volná tvorba, zejména linoryty a kresby, ale v posledních letech také malby větších formátů. Kniha Libero zachycuje Štormovo tvůrčí vzepětí posledních let, ve kterém přirozené koexistují grafický design, knižní ilustrace a zakázky s volnou tvorbou. V té se stále více prosazují olejomalby a akvarely inspirované třeba jihočeskými rybníky nebo zážitky z cest. Šíři Štormova uměleckého záběru zachycuje Libero i ve výtvarném zpracování hudebních aktivit, díky nimž zasahuje velký okruh svých fanoušku. Čtenář se tak muže těšit z divotvorných, někdy až groteskně psychedelických děl v sousedství nápadité grafiky a typografie, jejíž tvarosloví je určujícím gestem autora.

Druhá část třetího svazku lovecraftovský spisů Volání Cthulhu přináši vedle všemi již jistě napjatě očekávaného dokončení novely Případ Charlese Dextera Warda další povídky a příběhy z let 1927–1930. V dubnu 1926 se Lovecraft vrací z nemilovaného New Yorku zpět do rodné Providence a s novou tvůrčí energií píše jedny ze svých nejpůsobivější a čtenářsky nejpřitažlivější příběhů: Barva z kosmu je výjimečným propojením horou a science fiction, jejíž objevnost oceňoval i Stanisław Lem, Tamtéž představuje velmi vtipnou mystifikační hříčku, zatímco Hrůza v Dunwichi či Šepot v temnotách obohacují žánr strašidelných povídek o „mytický“ rozměr, který později jeho vydavatelé proslaví pod jménem mýtus Cthulhu. Svazek doplňuje i překlad studie Produktivní hnus od J. M. Fischera.

Publikace shrnuje téměř půl století Halounovy grafické práce pro tuzemské rockové, folkové nebo alternativní hudební skupiny a umělce (Jasná páka, Hudba Praha, Visací zámek, Michal Prokop, Vladimír Mišík, The Plastic People of the Universe, Vladimír Merta). Je nejen představením jeho grafické práce, ale také mapou tuzemské nonkonformní hudební scény. Představuje spolupráci autora s hudebními tělesy "šedé zóny", alternativní scény i takzvaného chmelnického okruhu hudebníků za uplynulých pětačtyřicet let. Kniha obsahuje vedle autorských komentářů a rozhovoru s Janem Mattušem také texty Františka Štorma a Pavla Büchlera. Reprodukované práce pocházejí převážně z archivů autorů grafické úpravy, vydavatelství Supraphon, Popmusea a soukromých sbírek. Společně s Hudbou Praha byl Karel Haloun v roce 2006 uveden do Beatové síně slávy. Knihu graficky upravili Karel Haloun, Luděk Kubík a Jan Arndt.

Tato kniha shrnuje četné tvůrčí pobyty v Indii, pozorování života prostých lidí, ale i dramata, která se odehrávají v mé mysli, jež se marně snaží pochopit smysl toho neuvěřitelně pestrého hemžení. Zaznamenávám příběhy opřené o vnitřní svět diváka, píšu se zavřenýma očima, kreslím podle vlastních fotografií, na kterých však chybí to podstatné: zvuky, vůně, atmosféra a nepopsatelné kouzlo mizérie, které lze však nakreslit: vtisknout do hrotu tužky a rozmazat bříškem prstu. Polovinu čtvercové knihy, jež navazuje na titul Stavitelé, tvoří opět ilustrace. Láska a zbožnost kmenových lidí v odloučených údolích pod čajovými plantážemi, skromnost bosonohého sběrače kokosového nektaru, chudoba rybářské rodiny, barevné sběračky rýže i rozhovory s brahmány v horách mohou přinést českému čtenáři svérázný obraz diametrálně odlišný od idealizovaných cestopisů.

Joyce, Kerouac, Breugel starší, ale také Šabach v obdivných, vřelých, ale také kritických a ironických úvahách a s ilustracemi Františka Štorma. Objevitelské putování světem literatury, vyznání naplněná směsí obdivu a vřelosti a zároveň neúprosných kritických či ironických postřehů. Začíná freudovskou úvahou o skutečném předobrazu proslulého díla Boženy Němcové, jímž mohla být matka prarodičky Marie Magdaleny Novotné-Čudové, tedy prababička. Teprve po tomto apokryfu přichází na scénu věhlasný Dubliňan a následují Jack Kerouac, Robert Lowell, Pieter Breugel starší a Carlo Gesualdo. Galerii slavných odlehčují tři povídky inspirované současným kapitalistickým Českem a dva příběhy z pražských čtvrtí na sever od Hradčan, z Bubenče, Dejvic a Hanspaulky. A ještě dál, v Lysolajích, byl domovem Moníkův blízký přítel, jemuž je věnováno zcela osobní závěrečné Loučení se Šabachem. Knihu doprovodil ilustracemi František Štorm.

Povinnost vést stavební deník vyplývá ze zákona. Je-li veden výtvarníkem, není divu, že smíchá technická data s vlastní fantazií. Iracionální představy mají větší naléhavost než suchý pracovní výkaz. Polovinu knihy tvoří 36 kreseb tesařskou, zednickou a truhlářskou tužkou, formát je čtvercový o straně 20 cm: geometricky univerzální dlaždicová kukátka otevírají čtenáři poněkud patafyzický pohled na průběh stavby v Jižních Čechách. Autorská knížka Františka Štorma Stavitelé je volnou kompilací všedních zápisků a vnitřních pocitů zažívaných během rekonstrukce starého domu, jehož hlavní část se právě proměňuje v ateliér. Anticipace tvůrčího prostoru vyvolává řadu barvitých představ zachycených v cyklu ilustrací. Na pozadí banálního chalupaření se odehrávají existenciální dramata umocněná návštěvami podivných tvorů na staveništi. Autor ztotožňuje své tělo s domem a vyhlíží ukončení stavby jako zahojení jizev po bagrech, kladivech i pilách. Umělec přinucený okolnostmi k manuální práci je na konci martyria odměněn novou inspirací, která přijde z nečekaného směru - od stavitelů.

London lawyer Jonathan Harker travels to Transylvania at the request of Count Dracula, who has purchased a house in London and wishes to finalize the transaction through his solicitor. During his journey, Harker encounters strange occurrences, including a local woman who gives him a rosary for protection. Upon arriving in Bistritz, he takes a coach and is picked up by a driver at Borgo Pass, who takes him to the Count's residence. The initial days are calm, but Harker is instructed not to enter certain rooms, a request he promises to honor. He soon notices that the Count has no reflection and exhibits a ravenous expression at the sight of blood when Harker accidentally cuts himself while shaving. The Count's unsettling appearance, with long white teeth and strikingly red lips, fills Harker with dread, leading him to fear for his life. The Count compels him to send seemingly innocuous letters to his fiancée and employer, while offering Harker a chance to escape, though he is too terrified to pass by the wolves under the Count's control.

Co se stane, když své síly spojí nejpopulárnější český básník Krchovský a známý výtvarník, typograf i světově respektovaný tvůrce písem Štorm? Vznikne Nekonečný kalendář s působivými rytinami a básněmi, které vtipně reagují na věčný koloběh ročních období, ale i věčnost samu. Tato spolupráce vyústila v exkluzivní publikaci, kterou můžete využívat jako klasický plánovací diář, ale i jako svůj zápisník či deník. "V diáři lehký žal, hluboký v srdci smích!" Zapomeňte na nejrůznější "moleskínky", teď zde máme toto lehce dekadentní diárium, které vám po naplnění vaším jedinečným obsahem navždy zůstane jako památka na libovolný rok.

Text o myšlení nabízí tři různé, byť vzájemně související interpretace toho, jak lze a nelze myslet, které vycházejí z podrobného čtení Bernhardovy novely Chůze a románů Staří Mistři a Mýcení. Thomas Bernhard nikde přesně neříká, co znamená myslet. Přitom o myšlení, o rozumnosti a nerozumnosti a o dalších činnostech, které jsou s myšlením spojeny (pozorování, umění, pohyb), neustále mluví. A když o nich právě nemluví, užívá jich způsobem odpovídajícím tomu, jak o nich mluví jinde. Pohybuje se obratně na hranici myšlení a šílenství, přesnosti a rozplizlosti, pravdy a pojmového mlžení. První interpretace poukazuje na to, že pravdu nelze úplně dosáhnout kladením si otázek, protože ty nikdy nekončí. Lidské poznání je omezené a neschopnost tuto omezenost přijmout končí pomatením. Druhá interpretace se věnuje popisu pozorování. Pozorovat znamená přejímat detaily cizích postojů a myšlenek, a tudíž se vlastnímu myšlení vyhýbat. Třetí interpretace se týká postavy vypravěče a zacházení s časovostí. O myšlení se podle této interpretace v románech nic neříká: je potřeba myslet, ne o tom mluvit. Myšlení je pohybem mezi myšlením a nemyšlením, proto je uměním. Postavou, která je s tímto myšlením spjatá, je čtenář sám.

Druhá část třetího svazku lovecraftovský spisů Volání Cthulhu přináši vedle všemi již jistě napjatě očekávaného dokončení novely Případ Charlese Dextera Warda další povídky a příběhy z let 1927–1930. V dubnu 1926 se Lovecraft vrací z nemilovaného New Yorku zpět do rodné Providence a s novou tvůrčí energií píše jedny ze svých nejpůsobivější a čtenářsky nejpřitažlivější příběhů: Barva z kosmu je výjimečným propojením horou a science fiction, jejíž objevnost oceňoval i Stanisław Lem, Tamtéž představuje velmi vtipnou mystifikační hříčku, zatímco Hrůza v Dunwichi či Šepot v temnotách obohacují žánr strašidelných povídek o „mytický“ rozměr, který později jeho vydavatelé proslaví pod jménem mýtus Cthulhu. Svazek doplňuje i překlad studie Produktivní hnus od J. M. Fischera.

Třetí svazek souborného beletristického díla H. P. Lovecrafta obsahuje povídky a romány z let 1926-1930, z autorova nejproduktivnějšího období. Příběh Případ Charlese Dextera Warda, je přibližně v polovině přerušen, aby si i dnešní Lovecraftův obdivovatel mohl vychutnat rozpoložení čtenáře magazínu Weird Tales v roce 1941, který tehdy našel román rovněž rozdělený do dvou čísel a musel si celé dva měsíce počkat na pokračování.

V druhém svazku Lovecraftových sebraných spisů sledujeme pozoruhodný vývoj génia fantastické literatury. Lovecraft pro sebe objevuje kouzlo zapomenutých měst, očarovaných pradávným kouzlem, kouzlo zaniklých civilizací stihnutých kletbou bohů starších než svět. Zároveň autor kolem čtenáře stále jemněji osnuje síť strachu ve skvělých povídkách, jako např. Hudba Ericha Zanna, Ohař, Krysy ve zdech.

( Phantastische Bibliothek, 71) 217 S. Neu: 2877 651 N.-A.

Nepostradatelná příručka pro začínající i pokročilé zájemce o písmo, design a knižní kulturu! Typograf František Štorm patří pro mimořádný talent, erudici a vášeň, kterou věnuje své práci, vzdor relativně mladému věku k živoucím legendám oboru. Jeho Eseje o typografii, které vznikly pro Revolver Revui, přinášejí slovem i obrazem hutnou sumu znalostí a zkušeností ze světa typografické tvorby. Autor se s jistotou a lehkostí pohybuje napříč historií a současností i teorií a praxí své profese, přičemž ovšem nezůstává jejím zajatcem. Bohatě ilustrovaná kniha psaná svižným jazykem neposlouží pouze jako nezbytný pramen pro každého, koho zajímá písmo a design: obsahuje četné přesahy do zdánlivě odtažitých sfér (metal, budhistická filosofie) a díky vyhraněně osobnímu ručení ji lze vnímat i jako iniciační dílo sui generis.

Jediná dochovaná delší filosofická monografie z Klímovy pozůstalosti v jediném doposud existujícím vydání. Pozoruhodný text kriticky polemizující s hlavním dílem nejvýznamnějšího ruského křesťanského mystika.

Detektivní příběh s prvky hororu i romantiky vypráví o dramatickém pátrání po záhadném mstiteli. Clay Shelton, padělatel úvěrových cenných papírů, unikal Scotland Yardu 15 let. Teprve až detektiv Arnold Long jej po převzetí případu dostal do cely smrti. A ačkoliv Long nikdy nepochyboval o svých schopnostech, v jednom se přece jen mýlil: Shelton nepracoval zcela sám. Jeho smrtí tedy nic nekončí… A Smečka děsu začíná Longa pronásledovat, aby naplnila Sheltonovu kletbu a dostala se k bohatství bankéře Monkforda.