Marosa di Giorgio gilt als eine der einzigartigsten Stimmen Lateinamerikas, deren Werk, obwohl vom europäischen Surrealismus beeinflusst, einen eigenen, unverwechselbaren Wortschatz, Stil und Bilderwelt aufweist. Ihre Schriften widmen sich vor allem der Darstellung der imaginierten Welt der Kindheit und der Natur. Di Giorgios Prosa und Poesie erforschen Themen wie Erotik und das patriarchale System und untergraben Normen durch eine provokative und beunruhigende Sprache. Ihre radikalen Erzählungen nutzen einen burlesken Diskurs, der Machtstrukturen aufdeckt und anprangert.
Vyjít z domu do zahrady ve společnosti těchto básní znamená vstoupit do znepokojivého světa, kde se čtenář zabydlí dřív, než zjistí, že se nemá kam vracet. Sametoví inkoustoví netopýři jemně znásilňují básně v růžových hlemýždích ulitách. Slova omamně voní a mají prudkou, nebezpečnou, mírně jedovatou chuť. Podivuhodné lektvary z nezvyklých přísad vaří divná slečinka a zároveň jedna z prvních dam jihoamerické literatury Marosa di Giorgio (1932–2004).