Radislav Hošek Bücher

Druhý svazek rozsáhlého díla o řecké mytologii představují syntézu autorova bádání v tomto oboru.

Výpravná publikace přibližuje dobu vlády římského císaře Marka Aurelia – atmosféru císařského dvora, vrací se k tradici římského státu od vzniku Říma k Marku Aureliovi, popisuje základní oblasti každodenního a duchovního života. Kniha je bohatě doplněna barevnými i černobílými fotografiemi. Poznávat minulost znamená pochopit současnost.

Opomíjené, ale lákavé a tajemné téma starověkých obřadů, při kterých jedinci navazovali přímý vztah s nadpřirozenem, autoři kladou do souvislostí s kořeny velkých náboženských hnutí doby helénské a římské, především s křesťanstvím, ale také s magií a astrologií.

Jediná dochovaná soudní řeč z období římského císařství. Apuleiova „Apologie“ neboli „Vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví“ je řeč, kterou Apuleius pronesl na svou obranu před soudem a která mu zachránila život. Ve své psané formě byla autorem upravena pro publikaci, nicméně stále je svou povahou apologií. Je to jediná dochovaná latinská soudní apologie z císařské doby. Apuleius využívá svých rozsáhlých znalostí i svého rétorského umění a vyvrací obžalobu bod po bodu, počínaje obviněním z čištění zubů (!) až po pitvání ryb, které prováděl prý za magickými účely. Prémie Antické knihovny 1986-1987.

Úvodní studie profesora Radislava Hoška. Soubor rozprav a korespondence svatého Augustina – největšího myslitele křesťanského starověku. Cílem pořadatele a zároveň překladatele je ukázat složitou osobnost Augustinovu co možná nejkomplexněji, a to jako filosofa, teologa, moralistu i církevního představitele. Proto zde najdeme jak úvahy o svobodě vůle, o roli milosti či o manželství, tak polemiky proti těm, kdo tehdy pravověrnost křesťanů ohrožovali – – tedy donatistům – – či proti mohutnému proudu mimokřesťanskému – – manicheismu – – jenž tehdy byl nejvážnějším konkurentem Kristova učení a ke kterému se sám Augustin v mládí hlásil.

Pět kapitol o náboženských aspektech epikúrejské filosofie z pera francouzského znalce filosofických a náboženských proudů hellénistické doby.

Gerechtigkeit und Staatswesen Unter den Dialogen Platons hat kein zweiter so große Wirkungen entfaltet wie »Der Staat«. Platon, aufgewachsen zur Zeit des Peloponnesischen Krieges, der Athen in schwere innenpolitische Krisen warf, hatte sich bereits in seinen ersten Schriften mit Problemen des Staatswesens befasst. Um 370 v. Chr. schrieb er dann jenes große, alle Aspekte seines Denkens umfassende Buch, dem er den Namen »Politeia« gab. Ausgehend von der Frage, was Gerechtigkeit sei und wie sie verwirklicht werden könne, entwirft er darin ein Staatsgebäude, in dessen Mittelpunkt ein Programm politisch-philosophischer Erziehung steht: jene Hinführung zur Idee des Guten, die im »Höhlengleichnis« ihre berühmteste Darstellung gefunden hat. »Der Staat« ist zugleich eine der streitbarsten Schriften dieses Philosophen. Sie enthält heftige Angriffe auf Rhetorik und Sophistik, außerdem die radikalste und folgenreichste Kritik der Kunst, die es in Europa je gegeben hat. »Wenn nicht entweder die Philosophen Könige werden oder die, die man heute Könige und Machthaber nennt, echte und gründliche Philosophen, und wenn dies nicht in eines zusammenfällt, so wird es mit dem Elend kein Ende haben, nicht für die Staaten und auch nicht, meine ich, für das menschliche Geschlecht.«

Výbor z antického humoru, členská prémie Antické knihovny. Obsahuje anekdoty.

Výklad o antickém řeckém náboženství je jedním z klasických témat evropské kulturní historie. Autor postupuje při výkladu tohoto námětu odlišně od přístupů běžných, a to tak, že hlavně sleduje souvislosti mezi náboženskými představami starověkých Řeků a náboženstvím ostatních národů především východního Středomoří.