Autor vo svojej knihe opisuje všetkých kandidátov na diktátora a cisárov, ako zločincov, ktorý sú poznačený niektorou charakteristickou neresťou alebo priamo úchylnosťou. Pritom Varnalis chápe cisárov ako stelesniteľov myšlienkového a mravného úpadku ich doby; boli takí, aké bolo ich okolie,a nemohli byť iní, ak sa chceli udržať pri moci. Varnalis sa vo svojom diele opiera o znalosť literatúry: o štúdium starovekých a byzantských historikov a prác novovekých cudzích a gréckych vedcov.
Kostas Varnalis Bücher
Dvě prozaická díla, z nichž první (Pravdivá obrana Sokratova) znamená vrchol prozaického umění řeckého spisovatele (nar. 1884). Je satirou na současné poměry, promítnutou na pozadí antického světa. V druhém (Diktátoři), napsaném v době napadení Řecka italskými fašisty, před čtenářemv plné nahotě svých násilnických činů a povah defiluji a k srovnání s přítomnými diktátory vybízejí čelní vládci světovládného Říma: Tiberius, Kaligula, Klaudius, Nero, Vespasián, Titus aj.
«Το Φως που καίει» είναι από τα πρώτα έργα της αγωνιστικής μας λογοτεχνίας, από τα πρώτα που λέγονται αριστερά. Ο Ξενόπουλος έγραφε τότε, πως αποτελεί σταθμό στα νεοελληνικά γράμματα. Στην αρχική έκδοση του έργου, ο ποιητής είχε χρησιμοποιήσει ψευδώνυμο: Δήμος Τανάλιας. Το έργο επανεκδόθηκε το 1933, με πολύ διαφορετικό το Τρίτο μέρος του. Ο Βάρναλης θα αποκαλέσει την επανέκδοση: «ξαναπλασμένη». Στην τελική του μορφή το έργο περιέχει 4 μέρη: Ο Πρόλογος, το Μέρος Πρώτο, το Μέρος Δεύτερο Ιντερμέδιο και το Μέρος Τρίτο, στα οποία χωρίζονται τα εξής 9 ποιήματα: Πρόλογος, Ο Μονόλογος του Μώμου, Χορός των Ωκεανίδων, Ο Χορός των Σεραφείμ, Η μάνα του Χριστού, Η Μαγδαληνή, Αριστέα και Μαϊμού, Ο Οδηγητής, Το τραγούδι του λαού.