Alain Boureau Bücher

Die groben Herren, die versklavten Bauern, die von Jagden und blutigen Kämpfen verwüsteten Ländereien sowie das Cuissage sind Bilder, die noch immer Teil unseres mittelalterlichen Folklore sind. Aber hat dieses Recht tatsächlich existiert? Und wenn nicht, wie lässt sich die Entstehung eines so hartnäckigen Mythos erklären? Alain Boureau, Direktor der Studien an der École des Hautes Études en Sciences Sociales und Mittelalterhistoriker, untersucht hier die verschiedenen Quellen, die angeblich seine Existenz belegen. Er entlarvt diesen Mythos, der teilweise von den königlichen Juristen des Ancien Régime konstruiert wurde und für die Revolutionäre von 1789 sowie die Republikaner der 1860er Jahre emblematisch für die mittelalterliche Periode war, da sie darin einen Beweis für die Schande des Feudalismus und den schädlichen Einfluss der Kirche sahen. Aber auch diesem „Ungeheuer“ der Historiographie des Feudalismus geht Alain Boureau an den Kragen, da das sogenannte Recht des Cuissage eng mit der Frage der persönlichen Abhängigkeiten in den Gesellschaften des Ancien Régime verbunden ist. Die Persistenz dieses Mythos, durch den unsere Zeit das Zeichen einer dauerhaften männlichen Dominanz erkennt, verbirgt uns das Wesentliche der mittelalterlichen Gesellschaft und ihrer Realität. Sich davon zu befreien, ist erneut ein Plädoyer für „ein anderes Mittelalter“.

Dva přední francouzští historici-medievalisté v ní shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.