Nově redigované vydání souboru stále svěžích básní zahrnuje epigramy, chronologicky uspořádané a rozdělené na původní a přeložené, básně politické i bojové. Vedle brixenských eposů je poprvé uvedena "První jenerální schůze Českého národního muzeum 1847" i fragment cyklu básní"O posledních věcech člověka", jejž chtěl Havlíček napsat v Brixenu na posílenou člověka, který přestal věřit v záhrobí a život věčný, a ukázka překladu Paní Twardowské. Závěrem shrnuje básně smíšené s náměty milostnými, osobními, rodinnými i literárními.
