Ve filosofii 20. století existuje stěží jiný směr, který by byl tak silně poznamenán autodestrukcí, jako právě existencionalismus. Tato autodestrukce byla natolik výrazná, že lze dokonce položit otázku: Existoval vůbec existencialismus? Otázka v sobě skrývá dvojí smysl a dvojí odpověď. Táže se po existenci něčeho, co existovalo, a z druhé strany bere tuto existenci v pochybnost.
