V tomto třináctém "staropražském špalíčku" historika a milovníka Prahy A. Novotného, jehož díla patřila před více než půlstoletím k možná vůbec nejpopulárnějším tehdejším pragensiím a dnes jsou antikvárními bestsellery, již počtrté předstupuje před čtenáře jeho rozsáhlá populární encyklopedie o životě Prahy a Pražanů uprostřed kvasu druhé čtvrtiny 19. století.
V tomto jedenáctém "staropražském špalíčku" historika a milovníka Prahy Antonína Novotného, jehož dílo patřila před více než půlstoletím k možná vůbec nejpopulárnějším tehdejším pragenziím a dodnes jsou antikvárními bestselery, podruhé předstupuje před čtenáře jeho rozsáhlá populární encyklopedie o životě Prahy a Pražanů uprostřed kvasu druhé čtvrtiny devatenáctého století.
Sedmé dosud neznámé dílo historika a milovníka Prahy Antonína Novotného, jehož "staropražské špalíčky" byly ve čtyřicátých letech možná vůbec nejpopulárnějšími tehdejšími pragenziemi a v následujícím více než půlstoletí stále patřily a dodnes patří k antikvárním bestsellerům. Také dílo Zle, matičko zle čili Praha 1741-1757 bylo dopsáno již s autorovým vědomím, že patrně nikdy nebude vydáno, protože rigidní socialistická nakladatelství o nesocialistického historika - pragenzistu neměla zájem. Dosud neznámý Novotného "špalíček" tvoří dvě samostatné knihy: první popisuje především děje v době vlády Marie Terezie v Čechách a zejména válečné střety kolem Prahy oné doby a druhá si všímá všedního života jednotlivých skupin tehdejších Pražanů od řemeslníků až po měšťany. Pro obsáhlost nemohly být obě knihy vměstnány do jediného svazku a tudíž vycházejí odděleně a postupně.
Další dosud neznámé dílo historika a milovníka Prahy.
Antonín Novotný se stal ve 30. a 40. letech proslulý oživením příběhů ze staré Prahy. Dokázal skloubit historické příběhy s rozličnými pověstmi a vytvořil tak poutavou atmosféru tajemného města, v němž se na každém rohu skrývá záhadami opředené místo. Šestý svazek nás zavede na půdu Pražského hradu, který zde představuje zejména tajemnou rezidenci císaře Rudolfa.
Známý autor staropražských špalíčků motivuje novou knihu vztahem Prahy k cizině. Vypráví o poznávání světa českými cestovateli a badateli, ale také o cizincích v Praze, líčí průběh slavného sjezdu přírodovědců v Praze roku 1837 a řeč J. E. Purkyně, zaznamenává pobyt posledních šermířů v Praze, mluví o sběratelích, výstavách, o vzduchoplavbě aj.
ovšem staropražských
Vyprávění o staropražských nakladatelích a tiskařích.
Další svazek kroniky hl. města, v níž býv. řed. pražs. měst. musea žák Wintrův, podává barvitý obraz Prahy let 1700-1718. Novotný spojuje v souvislé pásmo zprávy starých pramenů (především z archivu min. vnitra, potom hlav. města Prahy a archivů praž. klášterů), mnohde jim dává promlouvat přímo jejich řečí a poučuje nás tak o stavbách, bytech, mravech, manželstvích a láskách, umění, morech, slavnostech, výtržnostech atd. sběhlých v Praze v prvých dvou desítiletích osmnáctého věku.
Úvodní slovo o Jaroslavu Skrbkovi a jeho pohledech na Prahu napsal Antonín Novotný.
