Katerina Lachmanová Bücher

Inspiration from Thérèse of Lisieux for the 21st century. Through numerous examples from the saint's life, it is shown that some of her insights are immensely valuable even for today's individuals, especially in times of difficulty and trial. The text reveals how to experience Thérèse's trust in all areas of life so that it bears fruit.

Soubor čtyřiceti krátkých zamyšlení nad tím, jaký význam má milosrdenství v duchovním životě.

Člověk se vždycky pouští na tenký led, chce-li mluvit o tom, jaký Bůh je a jaký není. „Jsem trochu nesvůj z přednášek s tematikou falešných představ o Bohu, neboť všechny představy o Bohu jsou falešné,“ doznává jeden autor. Karikatur Boha by se dalo najít asi tolik, kolik je na zemi lidí, kteří si o něm utvářejí nějakou představu. Bůh ze své podstaty nekonečně přesahuje všechno naše chápání a všechny naše představy, hovorí autorka v úvode svojej knihy. Preto spracovala tému záměrně „lidovější“ formou, aby neodradila čitateľa bez teologického alebo psychologického vzdelania. V prvej časti knihy zaznie niekoľko základných otázok ohľadom karikatur Boha: čo je ich podstatou, prečo sa nimi vôbec zaoberať, kde a ako vznikajú, ako sa odovzdávajú a kde čerpať, máme-li ich nejako korigovať. V druhej časti autorka pomenúva a približuje niekoľko konkrétnych karikatur, ktoré sú dnes bežne „v obehu“.

Kniha o dôsledkoch neodpustenia a samospravodlivosti v živote jednotlivca, Cirkvi i národa. Existujú dva typy duchovnej neslobody, s ktorou mal a má osobnú skúsenosť každý obyvateľ planéty Zem. Ide o "väzenie neodpustenia" a "väzenie samospravodlivosti". Sú to dve úplne opačné situácie. V prvom prípade niekto človeku ublížil a nevie povedať "odpúšťam", v druhom prípade sa on sám previnil a nedokáže poprosiť o odpustenie. O možných príčinách takého stavu, o ťažkostiach, ktoré z toho plynú, a o ceste z nich je táto kniha. Prvé vydanie.

Bůh je Bohem pokoje. Vzpomeňme si na zkušenost proroka Eliáše: Bůh nebyl ani ve vichru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale „v tichém a jemném vánku“ (srov. 1 Král 19,12). Často se zneklidňujeme a chceme všechno vyřešit sami, ačkoli by bylo účinnější zůstat pokojně před Božím pohledem a nechat jej jednat, s moudrostí a mocí nekonečně větší, než je ta naše. „Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: ‚V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství‘“ (Iz 30,15). Kniha vychází v novém překladu Kateřiny Lachmanové.

Henri Nouwen beschreibt in diesem Buch seine existenzielle Erfahrung mit Rembrandts "Die Rückkehr des Verlorenen Sohnes". Er analysiert die Komposition und Details des Gemäldes und erschließt dessen geistlichen Reichtum als Weg zur spirituellen Reife, eingebettet in den Kontext von Rembrandts Leben.

„Jsou lidé, které si Bůh oddělí a vezme stranou. Ale jsou druzí, které nechá uprostřed zástupů, které ‘nestáhne ze světa’. Jde o lidi, kteří vykonávají běžnou práci, mají normální rodinu nebo žijí ve světě běžným životem svobodného člověka. Jde o lidi, kteří mají běžné nemoci a běžné smutky. Mají normální dům a normální oblečení. Jsou to lidé, které potkáte na jakékoli ulici. Tito lidé milují branku, která se otvírá na ulici, zrovna tak jako jejich světu neviditelní bratři milují bránu, která se za nimi definitivně zavřela. My druzí, lidé ulice, jsme hluboce přesvědčeni, že tato ulice a tento svět, kam nás Bůh postavil, jsou pro nás místem našeho posvěcování. Pevně věříme, že nám k tomu nic podstatného nechybí. Neboť jestliže by chybělo, Bůh by nám to již dal!“ (citát z díla) Na základě citátů Madeleine Delbrêlové autorka osvětluje některé aspekty tzv. laické sprituality, která je důležitou součástí života dnešních křesťanů.

Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem. Přímluvná modlitba je rovněž projevem naší víry v Boha a lásky k bližnímu. Naší víry, protože přímluvou vyjadřujeme, že Bůh může a chce pro druhého vykonat dobro neskonale větší, než jaké jsme my schopni vykonat. A je projevem lásky, protože chceme-li pro druhého skutečně to nejlepší, nemůžeme vynechat dobro, které pramení z Boha a jeho moci.

Podtitul: Zrkadlo pre klasických i notoricky preťažených leňochov Témou knihy je lenivosť v klasickom a tradičnom chápaní, ale aj lenivosť v širšom slova zmysle. Rehoľníci by povedali acedia alebo vnútorný rozklad, ktorý sa raz prejaví nedbalosťou a nečinnosťou, druhý raz naopak - horúčkovitou aktivitou či svojvoľným rozptyľovaním pozornosti a vnútornej energie. Knižka je preto určená nielen tým, ktorí robia málo alebo nič, ale aj tým, ktorí robia priveľa alebo sú poháňaní všetkým možným, len nie Duchom. Vydanie prvé z českého originálu Dvojí tvář lenosti preložila Mária Majerníková

Následující novéna neboli devítidenní modlitba, při níž prosíme bl. Carla Acutise o přímluvu u Boha, je postavena na některých jeho krátkých, zato však „výživných“ výrocích. Může být použita jako mini duchovní obnova, ať už individuálně nebo ve společenství, ale také jako prosba o světlo a pomoc v nesnázích, případně jako přímluvná modlitba za druhé: za obrácení našich blízkých – sourozenců či kamarádů, rodičů, vlastních dětí nebo kmotřenců –, za uzdravení vztahů v rodině, za těžce nemocné, za lidi v závislostech atp.

Kateřina Lachmanová – známa česká teologička a psychologička – vo svojej najnovšej knihe Kríž ako strom života upriamuje pohlaď na Kristov kríž ako jadro kresťanskej viery. V čom spočíva jeho sila pre veriaceho človeka? Je iba symbolom umučenia, alebo nádejou, o ktorú sa možno oprieť? Prečítajte si o radostnej zvesti, ktorú prináša, a dozviete sa, prečo ho cirkevní otcovia pripodobnili k stromu života. Pohľad na Kristov kríž by v nás nemal vyvolávať strach, úzkosť ani depresiu. Neprináša smrť, ako by sa mohlo zdať, ale rozhojňuje život. Preto v ňom cirkevní otcovia videli „strom života“. Kríž je ústredný symbol kresťanstva, je teda celkom prirodzené, že je v ňom zakódovaná radostná zvesť, hoci možno nie vždy čitateľná na prvý pohľad. Práve to bol dôvod pre vznik knižky známej českej autorky Kateřiny Lachmanovej Kríž ako strom života – aby nám životodarné tajomstvo Kristovho kríža zažiarilo v novej sile a naučili sme sa čerpať z prameňov milosti, ktoré z neho mohutne tryskajú do všetkých strán.

Devítidenní rozjímání nad texty sv. Terezie z Lisieux, nejmladší učitelky církve. Svatá Terezie z Lisieux (1873–1897) nás učí žít a přimlouvat se s velkou důvěrou, jako děti nebeského Otce, který je mocný a svrchovaný, ale i milosrdný a až marnotratně štědrý: „… všechno, co mám, je tvé“ (Lk 15,31). Na její přímluvu můžeme očekávat mohutný déšť růží (milostí), který slíbila před svým odchodem do nebe, obzvlášť když v nebi slaví nejen kulaté narozeniny, ale i sté výročí svého blahořečení a svatořečení (2023 a 2025).

Pohled na Kristův kříž by v nás neměl vyvolávat strach, úzkost ani depresi. Kupodivu nepřináší smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rozhojňuje život. Proto v něm otcové církve viděli „strom života“. Kříž je ústřední symbol křesťanství, proto v něm musí být zakódována radostná zvěst, několikavrstevná „dobrá zpráva“ – bohužel ne vždy na první pohled čitelná. A z toho důvodu vznikla tato knížka: aby nám životodárné tajemství Kristova kříže zazářilo v nové síle a naučili jsme se čerpat z pramenů milosti, které z něj mohutně prýští do všech stran.

Modlitba jako dobrodružství. Modlitba je v této knize prezentována jako vztah mezi člověkem a Bohem. Pro všechny, kteří tento vztah hledají, nebo ho chtějí rozvíjet, mohou být rady otce Antonyje velmi praktickou inspirací…

Edice „Novény“ nabízí možnost, jak prožít čas v ústraní doma nebo na prázdninách, v metru nebo ve vlaku… lidem, kteří mají málo času, ale rozhodnou se po devět dní věnovat deset minut inspirujícím úvahám na konkrétní téma, aby pokročili v duchovním životě. Jde o školu modlitby i o praktický nástroj, jak proměnit sebe sama. Na každý den jsou navrženy dvě chvíle pro rozjímání, z nichž jedna může proběhnout ráno a druhá v jinou vhodnou dobu dne. Vždy se zde nabízí cvičení, které má pomoci k usebrání, úryvek z Božího slova, rozjímavý text světce nebo duchovní autority a předsevzetí… abychom se snadněji ponořili do autentické duchovní zkušenosti.

An allegory dramatising the yearning of God's children to be led to new heights of love, joy and victory. Seeks to help the reader to develop an unbroken union with God by learning to accept His will in their lives.

Často se stane, že se nemohu modlit, že jsem příliš unavený, abych si četl evangelia, příliš neklidný na duchovní rozjímání, příliš deprimovaný na to, abych něco říkal Bohu, prostě příliš vyčerpaný, než abych cokoli dělal. Ale stále se mohu dívat na tyto obrazy, tak úzce spojené se zkušeností lásky (Nouwen). Henri Nouwen uvádí čtenáře do své zkušenosti modlitby s ikonami na příkladu čtyř slavných ruských ikon (ikona Trojice, Vladimirská Madona, Kristus, Seslání Ducha svatého), které výrazně ovlivnily jeho duchovní život. Modlitba v autorově pojetí není něco odtrženého od praktického života, ale naopak, jde o úzké propojení všeho lidského s Božím tajemstvím, o vtažení celého lidského života do života Božího. Čtenáři knihy Modlitba s ikonami jsou zváni, aby společně s autorem hlouběji poznávali Boží lásku i povolání vnášet do světa naději evangelia.

Niekedy sa nám možno nádej javí ako niečo „proti prírode“, niečo neprirodzené pre našu skeptickú mentalitu. Prostredie cirkvi v tomto ohľade nebýva výnimkou. Život bez nádeje však patrí k pohanskému spôsobu života. Ak sa nám teda nádej vytráca, naše kresťanstvo je neduživé, niečo s ním nie je v poriadku. Ak je však nádej Božím darom, prečo sa nám jej nedostáva? Alebo sme snáď za istých okolností od kresťanskej nádeje oslobodení? Kde a ako hľadať nádej v dnešnej dobe plnej skepse, strachu a zlej nálady? Čo je autentická kresťanská nádej a čo sú jej karikatúry? V knihe Kotva nádeje sa autorka venuje práve týmto palčivým otázkam.

Podtitul: Modlitba za druhé a za svět: srovnávací studie Kniha je mírně upraveným překladem doktorské práce autorky, v níž pojednává o tématu modlitby za druhé a za svět, nebo přesněji, o skrytém, a přece nesmírně účinném „bytí pro druhé“ v životě a díle dvou novodobých duchovních velikánů, svaté Terezie z Lisieux a starce Silvána z Hory Athosu. Každý patří k jiné duchovní tradici (v době jejich života byly navíc církev římskokatolická a pravoslavná ještě ve vzájemné exkomunikaci), a přece lze najít několik nepřehlédnutelných pilířů jejich spirituality, které jsou navzdory jinému vyjadřování nápadně shodné. Vypovídají tak o jediném Pánu a jediném Duchu, jenž byl v obou světcích u díla a v němž má svůj počátek i cíl jakékoli křesťanské putování; z tohoto pohledu studie ukazuje, že duchovní ekumenismus už vydává své plody a dialog mezi východní a západní církví může být velice obohacující.

Charlie byl ten nejšťastnější pejsek na světě... Ovšem jen do chvíle, než jeho domácí dostali ty své mobily, herní konzole a tablety, od té doby jsou všichni nalepení na svých obrazovkách a není s nimi žádná zábava. Podaří se Charliemu dát rodinku zase dohromady?

Drobná dárková brožurka. Biblické citáty s tématem Boží milosrdenství vybrala a sestavila Kateřina Lachmanová.

Kniha spoluzakladatelky obecně prospěšné společnosti SIRIRI Ludmily Böhmové je osobní výpovědí na okolnosti vzniku, vývoje organizace, o mnoha cestách do Středoafrické republiky, motivaci a odvaze. V knize jsou zařazené komentáře a kratší texty od dalších současných či bývalých spolupracovníků organizace. „Středoafrická republika (SAR) je krásná, ale křehká země, která patří mezi nejchudší státy světa, uvádí se, že je v zemi jen jeden anesteziolog, v třídách sedí 200 až 300 prvňáčků, 70% populace je mladší 30 let... bylo to pro mě 15 let intenzivní práce v ČR i v SAR. Katka Lachmanová mě oslovila s nápadem, abych popsala 'příběh SIRIRI' svým pohledem. Jenže jak psát, aby nevznikla další stopadesátápátá kniha o Africe, o tom, jak někdo z bohaté Evropy jel pomáhat do chudé Afriky..? Možná to ani tolik není o Africe, ale o „vzájemnosti“, o které v SIRIRI mluvíme pořád dokola. Vyjadřuje ji i naše logo – věříme tomu, že pomáhání nejvíc pomáhá těm, kteří pomáhají a že solidarita nás může měnit k lepšímu,“ komentuje vznik knihy Ludmila Böhmová, která knihu pro nakladatelství Doron připravila ve spolupráci s psycholožkou a publicistkou Kateřinou Lachmanovou.