Paměti

Proslulý historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) vzpomíná na své dětství v Bukurešti během první světové války, na první přátelství a záliby v přírodních vědách, filozofii a literatuře. Jeho odjezd do Kalkaty, kde studoval pod filozofem S. Dásguptou a žil v poustevně na břehu Gangy, zásadně ovlivnil jeho život. Po návratu do Rumunska se aktivně podílel na kulturním dění a přednášel dějiny indické filozofie na Bukurešťské univerzitě, získal uznání jako romanopisec. V 30. letech byl však nucen odejít z univerzity kvůli kritice svých prozaických děl, vstoupil do diplomatických služeb a pracoval v Anglii a Portugalsku, přičemž jeho literární a badatelská činnost neustala. Po 2. světové válce se již do Rumunska nevrátil a musel začínat znovu jako historik náboženství, než získal uznání ve Francii a USA, kde mu byla zřízena katedra. V roce 1927 vyzval mladé tvůrce, aby pracovali, jako by měli před sebou poslední rok života, čímž neúmyslně nastínil svůj životní program. V Pamětech se snaží zachytit svět, jehož smysl usiloval pochopit, a umožňuje nám sledovat jeho odborný růst na pozadí historických událostí, přičemž jeho styl odráží beletristickou průpravu.