Noční můra

„A kolik je ti doopravdy let?“ zeptal jsem se asi dvanáctiletého chlapce. „Sto!“ Ta odpověď mě šokovala. Bylo to podivné, ale věřil jsem mu. Souhlasilo to jaksi i s případem, který nás do Irska zavedl. Zmizeli tam beze stopy tři muži. Určitě do tajuplného lesa nešli dobrovolně. Jak je možné, že v mrtvých tělech pulsovala krev? Proč rostl v této krajině normální les tak rychle jako džungle? Existoval tajemný obří pavouk skutečně, nebo to byla jen báchorka? Otázky, které Suka i mne popoháněly. V horku irského slunce jsme se odebrali hledat na ně odpovědi a prožít neskutečné sny. Byl jsem opět na stopě hrůzy…