Bez otce

Alena Zemančíková (1955), autorka působící v Českém rozhlasu 3–Vltava, debutuje souborem povídek, jehož leitmotivem je prolog Bez otce. Vypravěčka, která vyrostla bez otce, popisuje své manželství a absenci dobrého otce pro své děti. Cítí vinu nejen na straně mužů, ale i žen a dětí, které podkopávají mužskou autoritu. Tato oboustranná vina je spojena s pocitem ztráty role otce a s nevírou v Boha: „Vidím, jak rozmnožujeme svět bez otců… a nedokážeme to zastavit.“ Motivy genderových stereotypů, očekávání, rodiny a vztahu k Bohu se prolínají v příbězích, které vypráví autorčino alter-ego Anna. Tvorba je výrazně autobiografická a upřímná, situovaná převážně do pohraničí východních Čech, zahrnující jak venkov, tak města a období předrevoluční i současné. Autorka se často zabývá paralelami mezi domácím životem a životem zvířat, reflektujíc vztah rodiny k veřejnému dění. Omezením autenticity je opakování některých motivů, což může vést k pocitu, že jde spíše o rodinné memoáry než o krásnou literaturu. Dramaturgická kvalita jednotlivých próz je kolísavá, což ovlivňuje celkový dojem z díla.