Moje paměti

Rudolf Geidl, enfant terrible české meziválečné politiky, se narodil 14. února 1892 v Kotoru. Během první světové války velel 7. pluku československých legií v Rusku a po válce se stal generálem, působícím v sibiřské armádě admirála Kolčaka. Po válce studoval na francouzské Vysoké válečné škole a v roce 1926 se stal náčelníkem hlavního armádního štábu. Ještě téhož roku byl však degradován a propuštěn z armády za své postoje proti Masarykově skupině a za přípravu státního převratu. V roce 1926 založil Národní obec fašistickou (NOF), inspirovanou italským fašismem, polskými „pilsudčíky“ a německými nacisty. V lednu 1933 se podílel na neúspěšném židenickém puči, za což byl potrestán šesti měsíci vězení. Těsně před válkou plánoval další převrat proti prezidentu Háchovi, jehož rehabilitaci nedávno zažil. Demonstrace plánovaná na 14. března 1939 však nezískala podporu veřejnosti. Gajda usiloval o post předsedy Českého národního výboru, který měl potenciál stát se protektorátní vládou, ale jeho politická kariéra skončila, když se Němci zaměřili na Háchovy kruhy. Po válce byl odsouzen na dva roky, ale brzy propuštěn kvůli špatnému zacházení. Jeho život skončil v Praze 15. dubna 1948.