Mehr zum Buch
Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.
Buchkauf
Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha, Štěpán Smolen
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2018
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Štěpán Smolen
- Verlag
- Hesperion
- Erscheinungsdatum
- 2018
- Einband
- Paperback
- ISBN10
- 8090673643
- ISBN13
- 9788090673649
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Karten & Reisen, Esoterik & Religion, Wahre Geschichten, Biografien, Religiöse Themen, Religion, Tschechische Literatur, Autobiografien & Memoiren, Spiritualität, Christliche Themen, Christentum, Reiseberichte, Frankreich, Europa, Christliches Leben, Katholische Kirche, 21. Jahrhundert, Wanderung, Wallfahrtsorte, Römisch-Katholische Kirche, Heilige Thérèse von Lisieux, 1873-1897
- Bewertung
- 4,5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Souhlasil zpovědník, souhlasil i biskup. Vydal jsem se o prázdninách pěšky z Litoměřic do Lisieux, abych se Terezce tam daleko v Normandii omluvil a také, abych se – dočasně odbřemeněn od všeho nepodstatného – krok za krokem učil věřit v její škole. Na cestu jsem si kromě trochy oblečení, několika okopírovaných stránek z autoatlasu, Nového zákona a Dopisů kněžím misionářům nebral nic, ani jídlo, ani peníze. Ta, k níž jsem chtěl kráčet, napsala, že „stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče“. Rozhodl jsem se ji poslechnout. Půjdu s prázdnýma rukama, prosit budu jen o vodu a nocleh, ale kromě nabídky svezení směrem k cíli přijmu vše, čím by mě kdo chtěl obdarovat. Budu na všechno říkat „ano“, budu říkat „děkuji“ a zbytek se ukáže cestou.