Krvavá cesta k Sarajevu

Na konci července 1914 podepsal František Josef I. manifest Mým národům, což bylo předzvěstí čtyřletého konfliktu světové války. V té době mohl zhodnotit svou více než pětašedesátiletou vládu, během níž se blížilo závěrečné dějství osudů habsburského trůnu. František Josef nebyl idylickým vládcem, jak ho líčí někteří historici, ani karikaturou "starého Procházky" z Haškova Švejka. Obyvatelé "Evropy tančící valčík" v druhé polovině 19. století zažívali války a tragédie, které se nevyhýbaly ani vládnoucím rodinám. František Josef si mohl povzdechnout, že ničeho nebyl ušetřen. V roce 1853 přežil atentát, jehož pachatelem byl maďarský krejčovský tovaryš; jeho bratr Ferdinand Maxmilián byl zabit mexickými republikány (1867); korunní princ Rudolf spáchal sebevraždu (1889); a císařovna Alžběta byla zavražděna italským anarchistou (1898). Tyto události byly součástí dlouhého řetězu atentátů na korunované hlavy a politiky, které vedly k Sarajevu. Atentát v červnu 1914 na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou se stal bezprostředním impulsem k zahájení světového konfliktu, v němž se naplnil osud habsburského trůnu.