Povídky II

Do druhého svazku povídek jsou zařazeny i práce z let 1856–58, tj. z pozdějšího tvůrčího období Němcové. Úhelný kámen svazku tvoří povídka V zámku a v podzámčí. Teprve když v podzámčí vypukne cholera, ohrožující stejně bohaté jako chudé, začne se panstvo starat o ubohý lid.„Nikdo v naší literatuře nevystihl tuto sobeckost, zbabělost i surovost pánů tak jako Němcová v této povídce.“ – Nejedlý Další povídkou svazku jsou Chudí lidé: největší půvab této povídky spočívá v tom, jak se autorce podařilo vylíčit domek a rodinné ovzduší v domě kupce Hlouška. V Dobrém člověku je položen vedle sebe život na českém venkově a život – především českých učedníků a služek – ve Vídni; nejživotnější, realistickou postavou této povídky je forman pantáta Hájek. Chyže pod horami je oslavou Slovenska a prostého života jeho lidu. V povídce Pan učitel podává Němcová jednak zidealisované vzpomínky na vlastní školská léta, jednak kreslí vzor učitele, jak si jej sama představovala. Nedokončený už obrázek Cesta z pouti svazek uzavírá.