Nesvaté lásky

Mezi romány z univerzitního prostředí má kniha Joyce Carol Oatesové Nesvaté lásky výjimečné místo. Spisovatelka zřejmě bohatě čerpala z vlastních zkušeností vysokoškolské profesorky a vytvořila svým románem novodobou tragikomedii mravů – barvitou fresku jednoho akademického roku. Na univerzitu Woodslee ve státe New York přilétá z Anglie na místo čestného profesora poezie slavný básník Albert St. Dennis. Je očekáván s velkými nadějemi, ale starý pán, věčně podroušený a žijící už kdesi na pomezí mezi světem živých a zemřelých, je pro v své hostitele zklamáním. Přesto zasáhne do osudů mnoha jednajících postav doslova jako deus ex machina. Především pro dva členy sboru, Brigit Stottovou a Alexise Kesslera, má básníkova návštěva osudový a zároveň obohacující význam. Školní rok se odvíjí jako série večírků, konaných u jednotlivých členů univerzitního sboru. Oatesová tak s notnou dávkou ironie zdůrazňuje, že américká party je vlastně svébytnou institucí, která utváří osobní, pracovní a společenský život Američanů. Pod maskou příjemně trávených večerů se skrývají zloby, závisti, spory a drobné tragédie, které rozhodují o příštím osudu. Večírky na Woodslee neskončí, jen se v další sezóně pozmění hostitelé a seznamy zvaných hostů.