Slunce v krajině křížů

Mehr zum Buch

Pozoruji krajinu pod sebou. Hledám. Hledám místo, kde na mne čekají. Země je rozpálená, vzduch se tetelí v slunečním žáru. Kam až dohlédnu je samý písek. Mírně zvlněné duny připomínají moře. Moře, kde přežívají jen ti nejsilnější a nejodolnější. Přesto mne tato krajina přitahuje. Má v sobě jakousi magii, které bych rozuměla. A tak hledám lidské obydlí, vyvolené místo, kam bych se mohla vrátit. Z dálky ke mně doléhá volání. Zpozorním a naslouchám, je-li určeno opravdu mně...