Nemoci psa a kočky, I. díl

V části obecné přehledným způsobem autoři popisují vyšetření psa a kočky, s problémovým přístupem se snaží řešit nejdůležitější symptomy nebo syndromy (žloutenka, horečka atd.), zabývají se odběrem biologického materiálu a interpretací laboratorních nálezů. Autoři uvádí přehled základních paraklinických vyšetřovacích metod, prezentují zásady chirurgických přístupů, konzervativní terapie, chovatelskými aspekty, legislativou související s chovem a medicínou malých zvířat, základními zoohygienickými daty a naznačují možnosti managmentu v této oblasti. Snaha po přehlednosti publikace nachází vyjádření i ve struktuře speciální části. V ní je jednak uplatněno hledisko členění podle orgánových systémů - nemoci kůže, nemoci trávicího systému apod., pozornost je dále zaměřena na poruchy s akcentem na bezodkladnost poskytnutí veterinární péče akutní a kritické stavy, intoxikace. Jednotícími prvky dalších oddílů jsou například etiologické agens infekční a parazitární onemocnění nebo stadium života nemoci mláďat, stárnoucích a starých zvířat. Ačkoliv jednotlivé speciální kapitoly obsahují konkrétní diagnostické a léčebné postupy, rozhodli se autoři do přílohy druhého dílu zařadit seznam nejdůležitějších přípravků, jejich indikace a dávkování. Chtěli by tímto pomoci rychlému rozhodování veterinárních lékařů řešící v tísni konkrétní problém. Orientaci v této rozsáhlé monografii by měl usnadnit pečlivě zpracovaný rejstřík uvedený na konci druhého dílu. Nebylo snadno skloubit v jeden celek širokým autorským týmem prezentované obrovské množství informací. Autoři by si přáli, aby tímto zorným úhlem byly shovívavě posouzeny i možné nepřesnosti. Vyjadřují však přesvědčení, že odbornou úroveň knihy v žádném případě nebudou snižovat. Publikace je užitečným zdrojem informací nejen pro studenty veterinární medicíny při jejich přípravě na budoucí povolání. Monografií Nemoci psa a kočky by chtěli věnovat všem veterinárním lékařům, kteří spojili svůj život s léčbou a chovem psů a koček. Měli na paměti ty kolegy, kteří svoji profesi chápou jako poslání a posilují její medicínské pojetí. Každý, kdo sám nějaké zvíře chová, dobře ví, že zvířata jsou rovnoprávnými členy domácnosti a rozhodně si zaslouží zdravotní péčí srovnatelnou s humánní medicínou.