Upoutat mračna

Mehr zum Buch

Úvodem cítím tíhu významu, když po opakovaném čtení sbírky zaměřuji svou pozornost na obrazy ženy „ztracené v zeleni“. Uvědomuji si, že cesta z Strakonic do Janovic vede kolem nás, přičemž Janovice jsou přes kopec, asi hodinu chůze daleko. Básník na své cestě z jihu procházel „rozvrácenou branou krajiny u Počepic“, kde se nacházejí sochy sv. Jana a sv. Vojtěcha, nyní restaurované a snad dosud neukradené. Často myslím na Sidonii Nádhernou, kolem jejíhož bývalého panství jezdím téměř denně do Benešova. Vnímám ji jako obraz naší země, s její evropskou kulturou a tragikou vývoje. Rodina, vzdělání, estetika a poezie, první velká válka, rozpad monarchie, pozemková reforma, sláva první republiky, druhá velká válka, německá okupace, vyhnání esesáky a pozorování zkázy své zahrady. Osvobození s tanky na dvoře, následný chaos a útěk do Anglie, smrt a posléze návrat jejích ostatků po převratu a návratu demokracie. Nemyslím si, že je možné zcela odvrátit mračna, ale snad se o to pokusit. Život je velkou hrou, bolest a smrt jsou vždy přítomny. Fibichova sbírka to potvrzuje. Hledejme jeho i naši Sidonii Nádhernou v zeleni a v naději, ať nám břečťan vkládá svou pečeť.