Studená vlna

Autor, podepsaný iniciálami S.d.Ch., v autoterapeutické mnohomluvnosti vypráví o svém rozervaném životním příběhu, umělecké tvorbě a neklidných vztazích se světem. K rozšířenému vydání připojil text, v němž reflektuje, že před deseti lety si poznamenal: „Dnes už mohu svou Studenou vlnu vydat.“ Doba pokročila, autor se vrátil ze strojovny zoufalství a nenávisti, a nyní vnímá Studenou vlnu jako příběh, který je pouhým odrazem jeho minulosti, napsaný s poetickou skepsí. Dnes působí jako dokument svobodných časů, spojený s jeho životem a autenticitou. Autor ironicky poukazuje na to, že současný svět není jiný než ten minulý. Naše vědomí ho vnímá jako hrnec hrůz, přičemž menšina šťastnějších nese vinu. Je důležité si uvědomit, že tuto představu jsme sami stvořili. Dojem pokroku v interpretaci reality je ovlivněn mnoha faktory, včetně médií a internetem zmatených intelektuálů. Tím naznačuje, že Studená vlna může vyjít podruhé, neboť se její předpoklady naplnily.