Rudolf Havel Bücher

Herec v netradičnej úlohe spoluautora knihy - korešpondencia Ladislava Chudíka s básnikom Jaroslavom Seifertom ...

Stať, v originále nazvaná Geschichte der böhmischen Pikarden und Adamiten, vyšlá původně v Aktech Královské české společnosti nauk, vyšlá samostatně k 150. výročí autorova úmrtí. Jedná se o vyvrácení dvou dobových iluzí - že východočeští blouznivci (marokáni, nebo také děti čistého živého), jsou deisté ve smyslu deismu Voltairova, Lessingova a Herderova; a o iluzi, že tito, stejně jako kdysi čeští bratří, mají něco společného s adamitskými orgiemi. Ústřední tezí je to, že čeští pikarti nemají nic společného s Pikardií, ale s beghardy a že adamité nemají s opravdovým pikartstvím a s jednotou českých bratří nic společného. S předmluvou Františka Palackého, poznámkami autora a doslovem překladatele.

V literární pozůstalosti velikého buditele českého a jazykozpytce Josefa Jungmanna (1773—1847) uchovala se řada drobných článků, kterým po smrti Jungmannově bylo dáno jméno: Zápisky. Jungmann článečky tyto, jak vyplývá z jeho vlastních slov („Pokud ještě v svém 72. roce pamatuji" a„tak i teď nalézám ve Sternberce") psal ke konci svého života, r. 1845 za pobytu v lázních Šternberských. Zápisky psal sice, aniž by byl pomýšlel kdy na jejich uveřejnění, ale nepsal je jen pro sebe, nýbrž pro ty, kdo přijíti měli po něm a kdo by se obírali jeho velikým životním dílem. V zápiskách nechtěl podat i Jungmann svůj celý vlastní životopis a z tohoto důvodu: Napsat životopis celý nechtěl, ježto si netroufal, že by o sobě vždy nemluvil buď lépe, nebo hůře, nežli by bylo skutečnosti odpovídalo, omezil se proto jen na úryvky, na podání upomínek z mládí svého a na řadu afforismů, které nám osvětlují jeho světový názor. Upomínky na různé události z mládí jsou cenným materiálem literárnímu historikovi právě jako jeho afforismy, které dávají nám nahlédnouti do nitra Jungmann ova. Ze „Zápisků“ poznáváme že Jungmann nebyl jen střízlivý filolog, nýbrž i muž, který přemýšlel o poslání člověka, jen poměru k světu a který se obíral i otázkami politickými. Z Úvodu. Dr. Zděnek V. Tobolka

Souborné vydání básnické žně jednoho z největších moderních českých básníků zahrnuje poezii prvního dvacetiletí autorovy tvorby. Představuje klasickou hodnotu naší literatury. 1. vydání tohoto souboru sestaveného Rudolfem Havlem s doslovem J. M. Tomeše.

Heuristická práce, jež zpochybňuje vžitou představu, že Máchova cesta do českého literárního vědomí začala dvě desetiletí po jeho smrti, soustřeďuje v chronologickém uspořádání kolem textu Máje všechny máchovské dokumenty z uvedeného období, mezi nimi i řadu dokumentů dosud nezvěstných nebo neznámých, a dokumentuje Máchův vstup do literárního a společenského kontextu mnohem dříve.

Dílo vystavěné na historických podkladech. Původně zamýšlel napsat šest dílů, ale stihl dokončit pouze dva. Třetí část končí uprostřed věty, protože právě při psaní jej přišlo zatknout gestapo. Nejedná se o souvislé vyprávění, ale o příběhy několika lidí jako např. Kosmas nebo Přemysl Otakar II., začíná u praotce Čecha a končí na konci 13. století.

Komplexní literárněhistorická monografie o interpretačnězřejmě nejsložitější osobnosti české poezie dvacátého století sleduje v deseti rozsáhlých, vnitřně bohatě členěných kapitolách všechny básníkovy zásadní životní a literární peripetie, literární kontext i dobové přijetí jeho díla. Kniha je doplněna poznámkovým aparátem, široce fotograficky dokumentovanými kalendárii života a díla, důkladnou personální bibliografií,anglickým résumé a přehlednými rejstříky autorů i děl.

Deset poetických záběrů, psaných v l. 1932-34, o životě lidu v bývalé Podkarpatské Rusi, kde se udržovaly staré patriarchální společenské formy.

Soubor povídek z Podkarpatska, jejichž děj se odehrává v izolovaném prostředí židovské obce, kde lidé žijí po staletí neměnným způsobem uprostřed pověr a zaostalosti.