Zygmunt Bauman Reihenfolge der Bücher

The breadth and depth of Zygmunt Bauman’s engagement with social theory and the history of social thought has perhaps been underestimated, in part because many of his early writings were in Polish and never translated into English, and in part because many important pieces appeared in edited volumes and journals that are not readily available. This volume brings together hitherto unknown or rare pieces by Bauman on the theme of theory and society and also makes available previously unpublished material from the Bauman Archive at the University of Leeds. A consistent theme of Bauman’s work was his sustained engagement with humanism, and this provides a unifying thread in the pieces brought together in this volume. Here Bauman reflects on some of the core concepts of sociology, examines the work of a wide range of social theorists, from Durkheim and Gramsci to Agnes Heller and C. Wright Mills, and addresses an array of key ideas and issues including inequality, identity and social change. A substantial introduction by the editors provides readers with a lucid guide through this material and develops connections to Bauman’s other works. This is the third and final volume in a series of books that make available the lesser-known writings of one of the most influential social thinkers of our time. It will be of interest to students and scholars across the arts, humanities and social sciences, and to a wider readership.

Zygmunt Bauman (1925–2017) gilt als einer der bedeutendsten Soziologen der Gegenwart, sein Werk wurde vielfach ausgezeichnet. Die Verwerfungen des 20. Jahrhunderts – Krieg, Antisemitismus, Flucht und Emigration – prägten sein Leben. Fragmente meines Lebens verbindet Briefe an seine Töchter und andere Texte mit autobiografischem Charakter zu einer fesselnden Erzählung über Baumans Leben, die erstmals auch tiefe Einblicke in das Privatleben des großen Soziologen gewährt. »Das erste Leben ist vergänglich. Das zweite – das erzählte – bleibt; und diese Form des Seins ist eine Eintrittskarte in die Ewigkeit. Im ersten kannst du nichts korrigieren; im zweiten – alles.«

Vedlejší škody, sousloví známé především z vojenské terminologie, užívá sociolog Zygmunt Bauman, když se zamýšlí nad narůstající sociální nerovností a marginalizací lidského utrpení, jež dosahují stále větších rozměrů. Chudoba je běžně vnímána jako problém neschopnosti vydělat peníze a je v zásadě kriminalizována. Nejnižší vrstva společnosti je v postavení, kdy by se jí ostatní nejraději zbavili. Takovéto chápání chudoby zakrývá sociální kořeny nerovnosti, které spočívají v kombinaci konzumní životní filozofie propagované a vštěpované spotřebitelsky orientovanou ekonomikou a úbytkem životních šancí dostupných chudým. V našem současném, tekutém a moderním světě jsou chudí vedlejší škodou společnosti orientované na zisk. Jsou to cizinci uvnitř, kteří jsou zbaveni práv, jimž se těší ostatní členové společenského řádu. Vydáním knihy Vedlejší škody s podtitulem Sociální nerovnosti v globálním věku navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach a Morální slepota).

Čo je šťastie a ako ho môžem nájsť? Azda každý z nás si aspoň raz v živote kládol tieto otázky, no len málokomu sa na ne podarilo nájsť odpoveď... Christian je bohatý realitný maklér, býva v prepychovej vile a jazdí na porsche. Keď jedného dňa uzavrie miliónový obchod, na ktorom dlho pracoval, napodiv sa z toho nedokáže tešiť a prvý raz v živote sa pýta sám seba, či sú ambície, úspech a peniaze skutočne kľúčom k šťastiu. Vzápätí začne dostávať záhadné lístočky s odkazmi, ktoré nachádza na tých najzvláštnejších miestach. Pátranie po odosielateľovi ho zavedie do neďalekej prírodnej rezervácie, kam ho sprevádza ryšavý kocúrik Joshua, ktorý sa nečakane objavil uňho doma a stal sa jeho nerozlučným priateľom. Počas výstupu na zalesnený kopec Christian spoznáva rôznych zvláštnych ľudí - bývalého manažéra, ktorý našiel útechu v samote, záhadnú mníšku či mladého muža, ktorý rozumie zvieratám, a jeho putovanie postupne nadobúda duchovný rozmer. Každé z týchto stretnutí ho privádza k čoraz hlbším úvahám o dokonalosti, o ktorú sa odjakživa usiloval, no nikdy ju nedosiahol. Na konci svojej cesty Christian pochopí, kto je autorom zvláštnych odkazov, ale aj to, čo je v živote naozaj dôležité a v čom spočíva skutočný zmysel života a šťastie. Leonciniho výnimočný román, ktorého prvým čitateľom bol pápež František, je príjemné inšpiratívne čítanie, ktoré vás pohladí po duši.

Zygmunt Bauman was one of the great social thinkers of our inventor of the idea of liquid modernity, he transformed our way of thinking about the social conditions shaping our lives today.  His own life was shaped by the great social forces that scarred the second half of the twentieth century – war, communism, antisemitism, forced migration.  His work bears the traces of an outsider who knew all too well the enormous impact that social and political forces can have on personal lives. Bauman never wrote a full biography, but he wrote extended letters to his daughters in which he recounted the details of his life – his childhood and schooling; his experiences during the war and its aftermath; his forced emigration from Poland in 1968 and his subsequent life in exile, first in Israel and then in the UK, where he eventually settled at the University of Leeds.  This book makes available for the first time these fragments of a life recounted, woven into a compelling autobiographical narrative that is laced with the broader reflections of a master thinker on some of the great issues of our identity, antisemitism and totalitarianism.

A victim of the Nazis, then the communists. Twice a refugee, yet always remaining a committed socialist. In countless ways, Zygmunt Bauman lived the political upheavals of the twentieth and twenty-first centuries. He was an actor within them. Bauman’s own lived history informed his politics, which found expression in varying degrees in his sociology, as he wrote extensively on socialism, democracy, bureaucracy, morality, Europe and the Jewish experience. This volume brings together hitherto unknown or rare pieces by Bauman on the themes of history and politics by drawing upon previously unpublished material from the Bauman Archive at the University of Leeds. A substantial introduction by the editors provides readers with a lucid guide through this material and develops connections to Bauman’s other works. The second volume in a series of books that will make available the lesser-known writings of one of the most influential social thinkers of our time, History and Politics will be of interest to students and scholars across the arts, humanities and social sciences, and to a wider readership.

V životě, kde jsou hodnoty odvozovány od kasovních trháků a lidé touží po nejnovějších technických a módních vychytávkách, kde svůj názor odvozují od bulvárních drbů a jsou líní přemýšlet nad složitými otázkami, čelíme vážnému riziku, že ztratíme citlivost a přestaneme vnímat utrpení druhých. Zlo totiž neodhaluje svou tvář jen za okolností, v nichž lidé často jednají pod extrémním nátlakem, jako jsou například války, projevuje se převážně v každodenní necitlivosti k utrpení druhých, v neschopnosti či odmítání je pochopit a v náhodném odvracení etického pohledu. Zlo a mravní slepota se skrývají v tom, co považujeme za normální, v triviálnostech a v banalitě každodenního života, a to nejen v abnormálních a výjimečných případech. Britský sociolog Zygmunt Bauman a litevský filosof a politolog Leonidas Donskis jev morální slepoty analyzují prostřednictvím konceptu adiafory - umístění určitých činů nebo kategorií lidských bytostí mimo svět morálních závazků a hodnocení. Adiafora implikuje postoj lhostejnosti k tomu, co se ve světě děje, je znakem mravní otupělosti, která se podle autorů stále více vzmáhá v západní společnosti. Vydáním knihy Morální slepota s podtitulem Ztráta citlivosti v tekuté modernitě navazujeme na předešlé Baumanovy tituly (Tekuté zlo, Tekutý život, Tekutý strach).

In einer Welt, die von Äußerlichkeiten und Schnelllebigkeit beherrscht wird – einer „Liquid World“ – bleibt es ein unumstößliches Bedürfnis des Menschen, geliebt zu werden. Der 1985 geborene Leoncini entwickelt für seine Generation eine Lebensphilosophie, die sich gegen den scheinbar einvernehmlichen Abgesang auf die Liebesfähigkeit junger Menschen stellt. Ganz im Gegenteil sieht er die Liebe als einzige Antwort auf das unablässige Schützenfeuer der Aggression und Unverbindlichkeit aus dem Internet. Entlang der Ideengeschichte von Psychologie und Soziologie entsteht eine klare und kraftvolle Botschaft: ein Appell für Empathie und Heilung in einer von Profit und Technologie getriebenen Zeit. »Thomas Leoncini versteht es, die Herzen junger Menschen zu berühren. Er ermutigt sie, auf die Weisheit ihrer Seele zu vertrauen und durch Einsatz und Engagement zu einer menschenwürdigeren und hoffnungsvolleren Gesellschaft beizutragen.« Anselm Grün

Na počátku jednadvacátého století žijeme znovu v době strachu. Ať už jde o strach z válečných konfliktů, teroristických útoků nebo z přírodních, ekologických katastrof. Žijeme ve stavu neustálé úzkosti z nebezpečí, která mohou kdykoli a neohlášeně zasáhnout. Strachem nazýváme naši nejistotu - tváří v tvář rizikům, jež charakterizují naši tekutou moderní dobu, naši nevědomost o tom, co přesně hrozba představuje, a naši neschopnost určit, co lze a co nelze udělat, abychom jí čelili. Přitom modernita měla být podle Zygmunta Baumana, jednoho z předních sociálních myslitelů naší doby, takovým obdobím v dějinách lidstva, kdy obavy, které v minulosti pronikaly do společenského života, se již měly jevit jako nadbytečné. Lidé měli převzít nad svými životy kontrolu, držet je pevně v rukou a nést za ně odpovědnost. Baumanova kniha Tekutý strach přináší výčet moderních tekutých strachů, pokouší se odhalit jejich společné zdroje, analyzovat překážky, hromadící se na cestě k jejich identifikaci, a zkoumat způsoby, jak je vyřadit z provozu nebo je zneškodnit. Prostřednictvím svého popisu obav a úzkostí, které nás dnes tíží, Bauman rovněž upozorňuje na problémy, jimž budeme muset čelit a řešit je po většinu tohoto století, pokud chceme, aby na jeho konci pociťovali naši bližní větší jistotu, než dnes cítíme my.

A fatally ill woman is suffocated in her hospital bed. Her last visitor, Madeleine Reed, is accused of the crime. There are no witnesses. Madeleine cannot recall committing the murder and has no motive.