Pavel Sychra Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

A už tu byly zase! Mučivé, sžíravé bolesti. Procházely celým tělem, pronikaly jako žhavá láva do každého nervu, do každého póru. Cordelia Cannonová zasténala. Pomalu, velice pomalu otevírala oči. Do panenek ji bolestivě bodalo žluté matné světlo. V něm zahlédla jasné skvrny. Tváře! Strnulé, bezvýrazné. Kdosi se nad ní sklonil. Promlouval k ní tichým, uklidňujícím hlasem. Cordelia ucítila vpich do předloktí. Uvědomovala si, jak se jí zmocňuje nebývalý klid. Chtěla už jen spát, spát, spát… Najednou všechno rozeznávalo naprosto jasně. Temným dřevem obložený strop nad sebou, stěny potažené modrými hedvábnými tapetami a muže, kteří ji obstoupili a shlíželi na ni s cynickým úsměvem. Cordelia chtělo něco říci, ale hlas jí selhal. Dívky se zmocnila panika. Chtěla otočit hlavu, zvednout ruku – nemohla.

Gregor Smirnow se stal jediným svědkem vzácného přírodního úkazu: do moře spadla kometa a chlapec málem zahynul v následující příbojové vlně. Po této příhodě se Gregorova vesnice změnila v hrůzostrašné místo. Nikdo mu to nevěřil, jen Vladimír Golenkov, muž, který se chlapce přátelsky ujal, povolal lovce duchů Johna Sinclair a jeho pomocníka Suka. Ti začali vyšetřovat pomstu Doktora Horrora.

Před několika staletími byla sťata celá rodina. Kat se při exekuci dopustil omylu. Čtyři lidé byli popraveni, ale přesto žili dál. Nenašli klid ani v záhrobí, zrovna tak, jako nemohl najít jejich kat. O několik generací později se měla poprava konat znovu a jako čestní hosté byli přizváni inspektor John Sinclair a jeho kolega Suko …

Kam s mrtvolami? Otázka, která se může stát vážným problémem zejména pro mafii. Debora, krásná rudovlasá žena, měla podivnou zálibu. Sbírala mrtvoly. Měla radost z každého mrtvého a odnášela si ho na své soukromé pohřebiště, které inspektor John Sinclair poznal osobně z té nejúděsnější stránky.

Nikdo nevěděl, jestli je živý nebo mrtvý, ale v myslích obyvatel kraje byl stále přítomen jako Zlověstná legenda. Všichni by na něj rádi zapomněli, ale šíříci se strach z „Šerifa Smrt“ zvyšovalo záhadné zmizení dvanácti osob. Vypadalo to, že se vrátil a má nejhorší úmysly. Proto povolali Johna Sinclaira, aby ho dopadl.

To město jsem ještě neznal, ale slyšel jsem o něm. Znal jsem jeho jméno a věděl jsem, že je tam šerif. Red Bluff se koupalo v nachovém světle večerního slunce a přes výšiny na východě se už vkrádaly první stíny soumraku. Mac Garret, jemuž jsem přivázal zápěstí k hrušce sedla, si uplivl a řekl pak hlasem, kterému horko, prach, žízeň a palčivá nenávist propůjčily chraptivý tón: „Tole Ketshume, ty lumpe, ještě jednou si to rozmysli. Přijde můj bratr a vezme si tvůj skalp!“