Tamara Sýkorová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Mikuláš je malý nezbedný klučík s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a úžasným dětským pohledem na svět. Už v 60. letech se stal ve Francii jedním ze symbolů dětské literatury a od té doby bavil čtenáře po celém světě. Jeho příběhy dostanou každého svým promyšleným a nevinným humorem, lehkostí stylu, a výjimečným literárním talentem autora – René Goscinyho. Příhody Mikuláše a jeho legračních kamarádů tlustého Vendelína, vychloubavého Augustína, silného Albína, šprta Celestýna, Kryšpína,Viktorína či Fridolína jsou vlastně celkem obyčejné postřehy všedních dnů, nebýt Goscinyho geniálního stylu, talentu zachytit dětský způsob uvažování a dodat příběhům výborné a nečekané pointy či legrační kontrasty. Vynikající pointy dodávají někdy úsměvně filozofický podtón a skutečně nemusíte být dětmi, byste se zasmáli inteligentnímu a nadčasovému vtipu, který, mnohem víc než v ději, spočívá v jazyce a slovních hříčkách.

Dětské příběhy o Mikulášovi jsou čtvrtou knihou ze série dobrodružství Mikuláše. Mikuláš se ve škole stále věnuje hrám a se svými přáteli vytváří plné zážitků školní rok. Tato kniha je čtivá pro všechny, kteří někdy seděli na školní lavici; Mikuláš je kniha pro děti od sedmi do sedmdesáti sedmi let.

„V zimě jsou Benátky jen pro zamilované,“ říká Lassner, fotograf reportér, který v zimních Benátkách připravuje uměleckou publikaci pro velké švýcarské nakladatelství. On sám má důvod i právo Benátky milovat – vždyť i on patří k „benátským milencům“. Také pro Helenu, kteráprchla z Paříže před sobeckým přítelem a v lásce k Lassnerovi nalézá nový vztah k životu, jsou Benátky nejkrásnějším útočištěm. Jako vždy u Roblèse, třebaže citový život hrdinů i město, do něhož je příběh zasazen, zaujímají v románě nejvýznamější místo, promítá se do děje osudově i současná realita. Lassner, který v Miláně při atentátu na soudce náhodně zachytil objektivem jeho vraha, je zahrnován výhružkami a vážně ohrožen na životě. Kniha byla označena francouzskou kritikou za jeden z nejkrásnějších Roblèsových románů.

Die Mutter des kleinen Nick hat ihm erlaubt, seine Schulkameraden zum Kakao einzuladen. Er hat auch Marie-Hedwig eingeladen. Marie-Hedwig hat unheimlich blonde Haare und blaue Augen. Und sie ist ein Mädchen. Nicks Freunde finden das gar nicht gut, denn sie spielen nicht mit Mädchen - nee, wirklich, das wär ja noch schöner ... \"... wieder einmal hinreißend erzählt, begleitet von den unübertrefflichen Illustrationen von Sempé. Das Ganze hervorragend übersetzt.\" (Die Zeit)

Die Abenteuer des kleinen Nick in der Schule. Heute morgen beispielsweise müssen der kleine Nick und seine Kameraden einen Test machen. Ein Test, da muß man so kleine Zeichnungen machen, und der Doktor sieht nach, ob man vielleicht verrückt ist. An einem anderen Tag hat Chlodwig eine neue Brille. Oder Joachim hat Ärger. Oder viele Geschichten mehr.

Natürlich freut sich jedes Kind auf die Ferien. Endlich keine Schule und eine Menge Zeit für Streiche, die die Ferien erst richtig schön machen, aber leider die Eltern an den Rand des Nervenzusammenbruchs bringen. Doch diesmal kommt es für den kleinen Nick anders: denn Nick soll ohne die Eltern in ein Ferienlager. "

Seine Freunde halten den Maler Claude Lantier für ein Genie. In der Pariser Kunstszene sorgt er mit seinen ganz und gar unkonventionellen Bildern für Aufsehen. Warum aber wird der junge Künstler von derartig quälenden Selbstzweifeln geplagt, woher rührt seine permanente innere Unruhe? Unersättlicher Schaffensdrang und Blockierung der schöpferischen Kräfte liegen in Lantiers Innern im ständigen Kampf miteinander und machen ihm das Leben nahezu unerträglich. Die Ablehnung seiner Werke durch die traditionsverwurzelte Pariser Künstlerwelt tut ein Übriges. Eine Katastrophe bahnt sich an. Der Autor schildert in "Das Werk" die problematische Existenz eines unverstandenen Künstlers. Nach Erscheinen des Romans kam es zum Bruch der Freundschaft Zolas mit Paul Cézanne, der sich in der Gestalt des Malers Lantier porträtiert und verleumdet fühlte.

François Seurel, Sohn eines Volksschullehrers in der nordfranzösischen Provinz, findet an einem Novembersonntag des Jahres 1890 in dem siebzehnjährigen Augustin Meaulnes einen langersehnten Freund. Die beiden Jungen sind »Schwärmer, Schlafwandler zwischen Traum und Wachen, enthusiastisch gebannt von den Reizen einer inneren Welt voller Schönheit und Liebe« (Ludwig Harig). Als Meaulnes in einem verwunschenen Herrenhaus der schönen Yvonne de Galais begegnet, sie aber gleich wieder aus den Augen verliert, macht er sich mit François auf eine Suche, die die intime Jugendfreunschaft auf die Probe stellen, und Jahre später in Paris die Geschicke beider Männer bestimmen wird. In Frankreich schnell zum Kultbuch avanciert, erzählt diese wehmutsvolle Geschichte von einem jungen Mann, »dessen Kindheit zu schön war«, und von der zauberhaften und tragischen Freundschaft zweier ungestümer Träumer, die unterschiedlicher nicht sein könnten und doch gleichermaßen von einer betörenden Frauengestalt in Bann gezogen werden. Eines der bedeutendsten Bücher des 20. Jahrhunderts: In seinem Roman verwebt Henri Alain-Fournier verwegen Traum, Phantasie und Wirklichkeit. Das Werk um die Vertreibung aus dem Paradies der kindlichen Erlebniskraft in die Realität des Erwachsenenlebens ist Weltliteratur – eindrucksvoll, einfühlsam, mitreißend.

Radiguet, das Wunderkind der französischen Prosa, schrieb Der Teufel im Leib mit neunzehn Jahren und Der Ball des Comte d'Orgel mit zwanzig Jahren. Mit einundzwanzig Jahren lebte er bereits nicht mehr. Der Teufel im Leib erregte großes Aufsehen in Frankreich, obwohl die Novelle den bereits gut bekannten Traditionen des französischen psychologischen Romans folgt und das Thema – die ehebrecherische Liebe – in der französischen Literaturszene, die an Aufregungen und Skandalen gewöhnt ist, nichts Neues darstellt. Wahrscheinlich ist es die erstaunlich scharfe und frische, literarische Konventionen nicht kennende, nicht beschönigende und dennoch bemerkenswert geübte und präzise Ausdrucksweise des genialen Teenagers, die für die Aufmerksamkeit und die ungewöhnlich schnelle Anerkennung verantwortlich ist. Der Ball des Comte d'Orgel ist eine würdige Fortsetzung des großartigen Debüts.

Mikuláš je malý nezbedný kluk s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a úžasným dětským pohledem na svět.

Na Korzice má podváděný manžel jenom tři možnosti, jak uhájit svou čest: zabít manželku, zabít milence nebo je zabít oba. Nešťastná Francoise to neví, protože se na ostrov přivdala z kontinentu. Komisař Péretti pravidlo zná, ale přesto věří na Jonzakovu sebevraždu. Z banální nevěry se stává drama s neočekávaným rozuzlením.

Originální románový příběh z Provensálska se odehrává v r. 1838 za epidemie cholery, která v krátké době vylidnila rozsáhlé oblasti. Mladý karbonářský utečenec, piemontský šlechtic, putuje sám vyprahlou krajinou. Při setkání s hrůzou a smrtí nepodléhá strachu, sobectví nebo lhostejnosti, ale naopak se vším elánem svého mládí pomáhá všem, kteří potřebují jeho pomoc. Láska k mladé dívce povyšuje jeho pomoc umírajícím na záchranu života a její síla skutečně dokáže zvítězit nad smrtí...

Natürlich freut sich jedes Kind auf die Ferien. Endlich keine Schule und eine Menge Zeit für Streiche, die die Ferien erst richtig schön machen, aber leider die Eltern an den Rand des Nervenzusammenbruchs bringen. Doch diesmal kommt es für den kleinen Nick anders: denn Nick soll ohne die Eltern in ein Ferienlager. "

Příběhy dvou děvčátek, které prožívají se zvířaty na farmě rodičů. Ilustrovala Helena Zmatlíková.

Gesellschafts- und historischer Roman. Er schildert das Bild Russlands von 1805 bis zum Aufstand der Dekabristen im Jahr 1825.

Oba romány se odehrávají v autorově oblíbeném prostředí – v typických francouzských hospůdkách. Starý Augustýn je hospodským blízko staré pařížské tržnice a takový hospodský nebývá chudý. A tak když starý Augustin náhle padne uprostřed lokálu, chovají dědicové nejsmělejší naděje... Hotýlek z románu Neděle je někde na Riviéře, vaří se tam jihofrancouzská kuchyně a přímořské speciality, i když Emil, šéf a kuchař v jedné osobě, pochází z úplně jiného kraje, přiženil se. A nikoho nenapadne zapochybovat, že jedinou vládkyní tu zůstává jeho žena Berta a Emil se to chystá v neděli změnit.

Dílo ruského autora Lva Nikolajeviče Tolstého se zaměřuje na období napoleonských válek a jejich dopad na ruskou společnost v první polovině 19. století. Příběh sleduje osudy několika hlavních postav, včetně aristokratů Pierre Bezukhov, princezny Natálie Rostov a generála Kutuzova, a jejich osobní i historické konflikty. Tolstoj zkoumá témata jako je válka, mír, láska, ztráta a hledání smyslu života, přičemž se prolínají individuální příběhy s širším historickým kontextem. Kniha se vyznačuje detailním popisem bitevních scén a psychologickým rozborem postav, které se snaží vyrovnat s důsledky války a osobními tragédiemi. Tolstoj se zaměřuje na morální dilemata a etické otázky, které postavy čelí, a ukazuje, jak válka ovlivňuje nejen jednotlivce, ale i celou společnost. Dílo je také známé svým realistickým zobrazením historických událostí a postav, což přispívá k jeho literární hodnotě. Celkově se jedná o komplexní a mnohovrstevnatý pohled na lidskou existenci v turbulentní době.

První z románů volné trilogie (První radosti, Neobyčejné léto, Oheň) zavádí do povolžského města v době po rozdrcení revoluce v roce 1905. Autor spojuje osudy několika představitelů kupectva, inteligence, proletariátu i uměleckýchkruhů a ukazuje, jak lidé, kteří věřili myšlenkám revoluce, dokázali i v době útlaku usilovat o prosté lidské štěstí

Seine Jugend verbrachte Henri Murger unter den Buveurs d'eau („Wassertrinkern“), einer Gruppe von Bohémiens im Pariser Quartier Latin. In seinem berühmtesten Werk Scènes de la vie de bohème tauchen, häufig kaum verschleiert, seine realen Freunde auf, z. B. Charles Barbara. Dieses Buch – auf Deutsch teils auch unter dem Titel Zigeunerleben bekannt, etwa in der Übersetzung von Walter Heichen – bildete 1896 die Vorlage für die Oper La Bohème von Giacomo Puccini und, ein Jahr später, für die gleichnamige Oper von Ruggiero Leoncavallo.

Historický román o živote počas vojny s Napoleonom v Rusku.

Den Teufel im Leib ist das Werk eines Vierzehn- bis Siebzehnjährigen, nicht eines Frühreifen, sondern eines früh Reifen, der, unbekümmert um jede Avantgarde, an den großen klassischen Roman anknüpfte. Jugend wird da nicht aus ferner Erinnerung verdüstert oder verschönt, sondern unmittelbar und unverstellt, in jedem Augenblick identisch mit sich selbst und ihrer Erfahrungsstufe, in Sprache, in Literatur.

Svazek obsahuje několik próz z různých období autorovy tvorby. Povídky "Jokasta" a "Hubená kočka" jsou Franceovy prvotiny, ale plasticky vykreslené postavy (ať neurotické Heleny, končící sebevraždou, či postavy umělců a filosofů z druhé povídky) nesou již stopy jeho zralejších děl. "Červená lilie" (pův. název "Země mrtvých") je milostný román ženy, kterou z bezdůvodné žárlivosti opustí milenec. Poslední část svazku tvoří soubor povídek a psychologických črt, shrnutých pod název "Crainquebille" podle jména hrdiny první, neznámější povídky se sociálně-politickým motivem.

Historický román, zobrazující období let 1813-1814, kdy "definitivně skončily Napoleonovy výboje, kdy nenávratně mizela feudální Evropa a rodila se Evropa buržoasní" a kdy jako přímý ohlas velkých vítězství ruských vojsk prošla Evropou mohutná vlna osvobozeneckého hnutí. Autor kreslí bitvu u Lipska, vstup ruských vojsk do Paříže, cestu Alexandra I. do Londýna, diplomatický boj a intriky na vídeňském kongresu a ukazuje, jak "věrní synové Rusa", kteří za Vlastenecké války 1812 získali své vlasti slávu a úctu celé tehdejší Evropy, byli nakonec svědky toho, jak se jejich hrdinství stává pouze nástrojem dalšího upevnění moci ctižádostivého panovníka a jeho dvořanů. Na postavě ústředního hrdiny, gardového kapitána Alexandra Možajského a jeho nejbližších přátel, Slepcova, Turgeněva, Rajevského, ukázal autor, jak vznikalo v pokrokové části ruské šlechty hnutí odporu proti nevolnictví a samoděržaví. Předmluvu a poznámky napsal A. J. Liehm. edice Knižnice Štít, sv. 95