František Lazecký Bücher

Kniha veršů básníka Františka Lazeckého, který žil v letech 1905-1984, v češtině a němčině. Vhodné jako dárek do Německa a Rakouska. Barevné ilustrace Reného Jana Kühmeiera.

Výbor vánočních motivů poezie Františka Lazeckého, který jen nepatrně otevírá pohled do jeho obsáhlého díla, v němž se projevuje především jako básník církevní a básník národní tradice.

Hlučínské pohádky, také bajky, legendy a anekdoty - příběhy, v nichž vedle králů, princů a princezen vystupují převážně chudí venkovští lidé, kteří vítězí chytrostí, důvtipem i humorem - jsou převyprávěny slezským rodákem básníkem, překladatelem a esejistou podle zápisů, ježzískali v terénu Antonín Satke a Vlasta Kurková. Nové vydání je proti vydání prvému (pod názvem Kaliny a maliny) značně přepracováno a zahrnuje tyto nové texty: Chytrý Vůjtek, Zvědaví manželé, Jak svatý Petr léčil koně, Jak se měl svatý Petr udávit chlebem.

Soubor veselých písní, říkadel, hádanek a her pro děti.

Menší kniha esejů. Autor je zde vášnivým hlasatelem křesťanského pohledu na život jedince a také osudy dějin svého národa viděl z tohoto zorného úhlu. Byl si vědom toho, že postavy světců nejsou nějakou mrtvou záležitostí mrtvé litery učebnic a knih, nýbrž živým svědectvím, a žestojí u každodenně se rodící skutečnosti a, má-li se národ svobodně rozvíjet a růst v nových pokoleních, že právě oni mu ukazují nejspolehlivější cestu. Viděl v blížící se pýše hitlerismu smrtelné nebezpečí pro národ.

Nová sbírka veršů básníka, překladatele, prozaika a esejisty (nar. 1905) vychází po delší autorově odmlce. Rýmované i volné verše čerpají většinou obrazy z přírodních motivů a z přírodního dění, méně již z námětů městských či přímo civilizačních a představují zamyšlenínad míjejícím životem, nad jeho náplní, zamyšlení nad míjejícím časem, nad rozhraním minulosti, přítomnosti a budoucnosti, přičemž opakujícím se obrazem je zde brána a klíč. Vedle meditativních veršů jsou zde i verše milostné, verše oslavující život a radost.

Svazek obsahuje tři básnické skladby, které se tématicky týkají významných církevních svátků a slavností. Verše jsou napsány průměrným básnickým jazykem a jejich úloha je v tomto případě spíše didaktická než umělecká. Básně Vánoce, Velikonoce, Duch svatý.

Poprvé vyšlo v r. 1984 v samizdatové edici Česká expedice. Doslov napsal Jaromír Hořec.

Básnická skladba se zamýšlí nad nejkrásnějšími podobami lidského srdce, jež se zároveň stává nositelem a symbolem víry člověka. Skladba byla napsána brzy po skončení 2. svět. války. Autor se inspiroval hrůzou, ale i očistnou vírou v pokoru a nezničitelnost lidského ducha. Vyd. k 5.výročí tragické smrti ThDr. Josefa Moštěka

Sbírka volných meditativních veršů básníka a esejisty katolické orientace (nar. 1905) těží obrazy z venkovské přírody a starosvětsky chápané venkovské práce i z uměleckých zážitků.

Náboženské rozjímání o utrpení Ježíše Krista je i obecně filosofickou úvahou o bolesti, utrpení a obětování se pro blaho druhých.

Vydáno k 80. narozeninám národního umělce básníka Petra Bezruče

Rozsáhlá poéma pravidelných, rýmovaných veršů oslavuje život a dílo Antonína Dvořáka. Zatímco zpočátku ve zpodobení života skladatelových rodičů a skladatelova dětství je někdy rétorická, v procítění skladatelova osudu a díla dosahuje zpěvnosti a lehkosti seifertovské či nezvalovské; to platí především o evokacích stěžejních skladatelových děl (Slovanské tance! Oheň. Mládí! / Májových květů plné sady / a vzduch ohnivý nad víno. / ... Měsíční svite,lehčí vánku, / předjitřní písní od skřivánků / mu o mé lásce vypravuj, /) a o domyšlení jeho uměleckého poslání (I když svět slaví tvoje jméno, / přece je jenom zamlčeno, / že dobýt svět je mnohdy nic, / však vyvést srdce ze zármutku, / to je ten pravý skutek skutků, / který u Boha váží víc. / V tvé hudbě je ten skutek skutků!).

Pohádky a pověsti z Hlučínska zapsal František Lazecký do této sbírky.

Podtitul: Pověsti ze slezského a lašského kraje / 85 pověstí o složitosti lidského života, v němž se mísí dobro se zlem, věrnost se zradou, rezignace s touhou a vzletem.

Povídky, které v sobě skrývají např. symbolické sepětí s rodným krajem, s nímž se básník ve chvílích jeho bolestného odtržení od mateřské země v roce 1938 cítí zvlášť úzce spjat, nebo do nichž vepisuje své vize úzkosti z možného zatracení, ale i naději vykoupení.

Básně ve kterých autor pláče nad odchodem blízkých přátel.

První svazek reprezentativního souboru slezských pohádek, vzniklých na základě ústního lidového podání, jak je od různých vypravěčů zachytili folklorističtí pracovníci slezské a širší lašské nářeční oblasti, a převyprávěných autorem do spisovné češtiny. Příběhy o fojtech, řemeslnících i o princích a princeznách spojuje krajový kolorit a dotváří osobité zpracování autora, který zachovává úsečnost, spád a rytmus slezských nářečí.

Pohádky o čertech, vandrovnících, dracích, šprýmařích a taškářích, chytrácích i hlupácích.